Člověk, jako jediný tvor, se může svobodně rozhodovat a hledat tak nejen své vlastní naplnění života pravými hodnotami, ale být tu i k užitku druhým. To ukazuje i autor této knihy svými slovy i svým životem.

Edici rozhovorů nakladatelství Vyšehrad mám ve velké oblibě, na rozhovor s Janem Sokolem jsem se těšil - a právě asi ona velká očekávání mají za následek spíše rozpaky, zklamání. Neustále se mi totiž vynořoval knižní předchůdce, kniha „Naděje v dějinách”. Ne náhodou, ne jen kvůli tomu, že jsem ji před nedávnem četl. Martin Bedřich se totiž Tomáše Petráčka ptal naprosto jinak, zasvěceněji. „Odvaha ke svobodě” nejenže má až přespříliš široké tematické rozpětí, ale i v každé tematicky (zdánlivě) uzavřené kapitole se rozkračuje a střídá hned několik dílčích podtémat/motivů. Ne snad, že by pak nutně vždy šel rozhovor moc po povrchu, ale za to spíše může Jan Sokol, ne Josef Beránek. I tak by mi bylo milejší, kdyby se Beránek zaměřil méně na Sokola a na to, co všechno si myslí o všem možném (fakt to tak působí), nýbrž více na Sokolovy dřívější úvahy, na svobodu, etiku, filozofii. Kniha je to obsažná, ale v jistých případech (jak uvádí i komentář J. Freie) recykluje již publikované. Zasloužila by si přísnější editorskou práci. Vlastně nerozumím ani „bonusovému” materiálu v podobě všelijakých sebraných postřehů/informací od Jana Sokola. Pokud byly natolik podstatné, proč se nedostaly spíše do diskuzí, rozhovorů? Působí to přilepeně, nepatřičně.