Deníček chlápka, co asi sám sebe vidí jako postavu z Fight Clubu nebo Breaking Bad. Všechny posílá do prdele, má Velký Penis, sjíždí porno, a taky se topí ve vlastní nanicovatosti a nostalgicky se rýpe v bolístkách minulosti. Zároveň je tak trochu intelektuál, ale ostatníma intošema samozřejmě pohrdá a občas klidně krade v obchodě. Při čtení knihy máte pocit, že jste na víkendu u vašeho vyhořelého otce, který se vás nezeptá, jak se máte, a místo toho vede nekonečný sebelítostný monolog o své každodenní rutině a občas si zanadává na politiku nebo na bývalou ženu. Nechápu, v čem má být hodnota tohohle díla. Sžírající kritika současnosti my ass, tohle je jenom zatuchlej maskulinní narcismus s trochou lyriky na vrchu.

Jeden dospělý muž, děti, manželka a milenka. Bez jmen, pojmenování i těch nejbližších, odosobněně. Šachová partie, která je důvěrně známá mnohým, nic nového pod sluncem. Nemastný, neslaný muž, bez výrazného názoru nebo vymezení se hledá v druhé rodině možnou náplň dalšího bytí. Plácá se od ničeho k ničemu, povrchní vztahy se svým okolím nedokáže přeměnit v něco smysluplnějšího. Jeho osobní bublina je izolována od okolí, práce, politika, ani city do vypravěčova kosmu nezasahují a nijak ho neovlivňují. Lze takhle fungovat a vést kvalitní život? Splývat v toku života bez jakékoliv snahy změnit směr? Na to Přípravy na všechno odpověď nepřináší, tu si musí každý najít sám v kontextu svých vlastních životních zkušeností.