Jakožto člověk, co má sám určité psychické poruchy a problémy, tak mě vždy zajímalo, co se odehrává v hlavě člověka s daleko vážnější diagnózou - schizofrenií. Sama jsem byla hospitalizována na psychiatrickém oddělení a upřímně jsem zažila na vlastní oči, jak zhruba schizofrenik mluví, jak se chová. A ano, odlišné to je. Nicméně, po přečtení této knížky jsem zcela přehodnotila pohled na tuto nemoc. Jak si lidé myslí, a já jsem kdysi patřila mezi ně, že schizofrenici jsou pouzí blázni, kteří patří na přísně střežené psychiatrie, protože by mohli někomu tam venku ublížit. Samozřejmě je třeba si uvědomovat, že každá liská bytost je naprosto jedinečná, a to i Eva Tůmová v této knize. Eva mi připadala jako inteligentní slečna, které v dosti náročném období jejího života - zkouškovém období na vysoké škole - začaly v hlavě hlasy a zvuky, které zprvu nedokázala k ničemu přiřadit a identifikovat. Později se však její problémy stupňovaly a byla jí diagnostikována schizofrenie. Eva se musela naučit s nemocí vyrovnávat a žit, užívat medikaci. Do toho všeho začala chodit se zpočátku hodným klukem Pavlem, jenže jejich vztah se začal po určité době rozpadat a Eva z toho byla dost špatná. Abych pravdu řekla, na začátku příběhu jsem Pavla zbožňovala a vztah jsem jim přála, ale poté jsem ho moc nemusela. Eviny myšlenky a chování, které bylo v knize důkladně popisováno, jako bych sama prožívala. Autorka dokonale stvořila příběh tak, aby vypadal jako reálný, i když sama autorka knihy schizofrenií netrpí, jak jsem se později dozvěděla. Knížku jsem přečetla docela rychle, četla se sama, občas byly momenty a pasáže, kdy jsem hltala slovo po slovu, abych se konečně dostala k nějakému závěru, protože mi to zkrátka nedalo. A tak jsem četla klidně i do jedné ráno a bylo obtížné vstávat do školy, ale na druhou stranu jsem měla díky knížce větší klid v duši. Nechtěla jsem tady moc spoilovat, takže jsem zde pouze stručně rozepsala, jak jsem knížku vnímala. Každopádně, ať už si z této recenze kdokoli vezme něco, budu jen ráda. Určitě knížku doporučuji všemi deseti, pokud se o schizofrenii chcete dozvědět jen o malinko více, protože je to opravdu zajímavé a hlavně poučné, myslím si, že knížka je skvělá jakožto nástroj pro šíření povědomí a zároveň potlačování stigmatizace nejen oné schizofrenie, ale i jiné psychické nemoci. Nesmíme totiž zapomínat na to, že všichni jsme lidi a měli bychom si co nejvíce pomáhat.

velmi věrohodně vylíčené jednání a myšlení schizofrenika ...a popisy a scény z filozofické fakulty UK jsou autobiografické, např. autorka se kolegovi za tu "horší dvojku" (kterou skutečně sama z oné zkoušky dostala) pomstila a celé jeho jméno (tedy bez posledního písmena v příjmení) uvedla v jiné pasáži knihy (zainteresovaní najdou a pochopí)