Racionální část mého mozku se pořád domnívá, že by tahle směs neměla tak úplně fungovat, ale... některé věci jsou prostě nevysvětlitelné. Portugalská autorka píše pohádku o Dánském rytíři (její dědeček, ale pocházel z Dánska), která začíná o Vánocích - nevím, proč mě to překvapilo, protože je to doslova na začátku anotace - abychom vzápětí přeskočili do tepla Palestiny a Itálie. "V té době se putovalo dlouho, nebezpečně a obtížně, takže vypravit se z Dánska do Palestiny bylo veliké dobrodružství. Kdo se jednou na takovou cestu dal, mohl o sobě poslat zprávu jen zřídkakdy a stávalo se, že už se nikdy nevrátil. Proto rytířovu ženu ta novina zarmoutila a znepokojila. Přesvědčovat muže, aby zůstal, se však nepokoušela, protože když se někdo chce vydat na pouť nemá mu v tom žádný bránit." Co mě na této knize ale nadchlo je fakt, že je to dokonalá směs pohádky a historie a kultury renesanční Evropy. Některé jsem neznala, jiné zase ano a mrzelo mě, že jsme se u nich nezdrželi déle, nebo že nebyly pojaté trochu jinak (ano, velmi naivně jsem doufala v nový náhled na Božskou komedii, ale to byl ode mě naprosto nespravedlivý požadavek). "Zatímco ovce spásaly jemňoučkou dubnovou trávu, klečel pastýř před skaliskem a kreslil. Chlapec, mohlo mu být asi tak dvanáct, byl natolik zahloubaný do práce, že Cimabua neviděl přicházet ani neslyšel zvuk jeho kroků. Zrovna kreslil beránka. V tom obraze bylo tolik lásky, pravdy a krásy, že to Cimabuovo srdce naplnilo úžasem a radostí." Kniha je to bezpochyby velmi krásná, pro nás mohou být nezvyklé silné náboženské motivy (autorka je katolička), ale mě se to líbilo a k celému tónu příběhu to sedělo. Baobab si navíc s knížkou zase vyhrál a doplnil ji o pestrobarevné ilustrace (viz obálka). Celkově rozhodně doporučuji a doufám, že se v češtině dočkáme i dalších knížek autorky.