Autorkou je Miriam Šumníková, které jde ve stopách své prababičky Ludmily Hořké, která byla básnířkou a spisovatelkou. Kniha Černé na bílém je o malém koťátku, které autorce vstoupilo do života, ale jen na krátkou chvíli. Nemělo dobrý osud a tak spolu prožily jen 3 měsíce, ale i za ty 3 měsice Miriam naučilo jak se chovat jako dáma, že dámy neprskají, ale odchází. Dokazalo jí vybarvit svět. Autorka v básních zachycuje společné chvíle, ale taky chvíle z kočičího světa. Mazlení na klíně, kterým žádná kočka nepohrdne. Chytání myší, které se zdá jako skvělá zábava nebo kočičí dýchánky za komínem. V knize, ale najdete i okamžiky běžného života. Radosti ale i starosti a taky nádherné fotografie. Z knihy cítím srdce a duši. Můj pocit je, že autorce mluví právě z duše, že poukazuje na život, který není vždy jen hezký, ale i složitý. Poukazuje i na krásy všedních dnů. Drobnosti, které dělají dny kouzelné. Některé verše mě hřály u srdce, u některých jsem cítila bolest, strach. Co jsem z nich cítila jako z celku? ŽIVOT....

Malá knížečka plná velkých slov. Krásná kočička změnila svět okolo sebe a pár malých vrypů je zaznamenáno v této sbírce