Nebudu lhát (to poslední dobou píšu do komentářů často, cítím, že začínám být trapná, pokusím se to napravit), dostala mě už anotace. Něco na ní v kombinaci s obálkou mě k sobě přitáhlo. Protože ta obálka je prostě dobrá. Dobře, že ji český vydavatel nezměnil. Je to takový krásný kompromis mezi trapnými obálkami na jedno brdo, které vydává třeba Baronet a přehnanými kolotoči, které se na své knihy se všemi těma reklama snaží natvat třeba Mystery Press. Tohle je krásný, čistý. Jenom tři barvy, doporučení od Joyce Carol Oates není větší než samotné jméno autora. (Stydím se, četla jsem od ní zatím jenom jednu knihu) Ano, to jsem už taky viděla. "Pro čtenáře knihy xyz." větším písmem než jméno autora. (Když jsem to viděla, udělalo se mi špatně.) Zadní strana jako filmový plakát je taky dobrá. A jak jsem už dřív psala, strašidelný baráky nejsou moje topka, ale když se to dobře napíše, užiju si to. A tohle mě dostalo hned od prvních stránek. Jenom varování. Pokud nejste na okecávání, asi tuhle knihu dost održkujete. Mě naopak hodně bavilo, jak autor tak strašně dlouho naznačuje, jenom třeba jednou větou. Potom odstavcem. Přidává. Buduje. Má na to přeci skoro 500 stran. Tak kam by měl jako pospíchat?! ;) Protože mě ten nápad přišel buď jako dokonalá cesta k průšvihu nebo dokonalosti. Přeci jen, hlavní postavy jsou spisovatelé. A jeden z nich vyučuje to, co sám dělá. Tak by bylo dost trapný, kdyby sám autor nedodržel všechna zlatá pravidla, která ona postava na začátku v rámci své přednášky vyjmenuje. A pokud si někdo myslel, že kniha začne tím, že všichni stojí před barákem a řeknou: "Čau, tak jdeme dovnitř?" a hned na ně něco bafne, tak o tomhle žánru moc neví. Mě to naopak vážně bavilo. Seznámit se s postavama. Ale k pointě. Oni spisovatelé jsou pozváni na místo a do podmínek, o kterých by oni samy klidně napsaly svojí další knihu. Protože pokud jste spisovatel, který hledá inspiraci v úplně všem, jak to tam zvládnete? Je to všechno jenom vaše představivost, která vytváří nový příběh? Nebo je to všechno skutečnost? Ale to přeci existuje jenom v knihách... A každý z nich je jiný. Jako úplně jiný. Stereotypně jiný? Možná, ale i se stereotypy se dá pracovat tak, aby to čtenáři nevadilo. A každý z nich zažívá své problémy. Píše svoje knihy jinak. Mají svou minulost a svoje postupy. Ano, je to trochu klišé, ale mít čtyři berany v jednom baráku by vážně nebylo v pořádku. A zároveň to ukazuje, že jsou stále jenom lidi. Tak proč by nemohli být zároveň uvěznění ve stejném pekle jako jejich postavy? Protože potom by bylo zlo skutečné? Ne jenom na stránkách knih? Navíc je to kniha strašně dobře napsaná. Já tam fakt byla. Nebála jsem se, abych se klepala strachy po dekou. Což stejně nebyl záměr autora. Ale pocity, přesně ty, které u tohohle žánru očekávám, se dostavily. Včetně mrazivek. Věta knihy, která sedí i na současnou produkci knih: "Tady nešlo o žádné mnohovrstvé příběhy, které si člověk musí vychutnat. Byly to laciné cukrovinky. A stejně jako v případě cukrovinek platí, že pokud jich spořádáte moc na jedno posezení, může se vám z nich udělat špatně." Ale celkově tam padne spousta perel. Třeba o přístupu vydavatele. Dej nám jednu knihu ročně a je nám jedno, o čem bude. Co se stane, když autor zemře, a o velikosti písmen jmen na obálce. Taky je tam hodně o psaní obecně. A tohle mě bavilo. Ta entita z anotace byla navíc fakt dobře pojatá. Jak se to projevovalo a co se dělo po odchodu z Kill Creeku. A celá pointa všeho. Tedy, tu už každý z nás někde už četl/viděl, ale jde o tu cestu. A ta byla vážně dobře napsaná  :) A konec? Přesně tak, jak to mám ráda a jak to má být  Jedna z nejlepších knih, které jsem v poslední době četla. Sedlo mi její tempo, příběh, atmosféra, styl psaní, úplně všechno. A po dočtení chápu, proč má kniha tak nízké hodnocení. Protože si spousta lidí stále dává rovnítko mezi slova horor a potoky krve/slasher. Naštěstí je v tomhle žánru spousta přihrádek. Úplně stejně jako tvorba hrdinů v knize.

Čtveřice hororových spisovatelů je pozvaná na nevšední rozhovor do starého domu, o kterém se leccos povídá. I když všichni čtyři zpočátku váhají, nakonec do toho jdou s tím, že se aspoň připomenou fanouškům. Jenže dům zná jejich slabiny a začne toho využívat - v průběhu večera postupně dochází k různým nevysvětlitelným věcem. Kouzlo této knihy ale spočívá v tom, že naši hrdinové si to zlo z domu přivezou do svého běžného života, kde je poté začne dohánět k šílenství a oni se tomu musí postavit čelem, a tím děj graduje do skvělého konce, který mi k tomuto typu knihy sedí dokonale.