Co očekáváte, než se začtete do beletrie? Já po ní až tak často nesáhnu, abych neprožívala zbytečná zklamání a nenutila se knihu dočíst do konce, jen protože jsem ji rozečetla. Kniha Zeměmíry mě příjemně překvapila. Příběhy mají spád a zároveň vás jejich děj tak vtáhne, že nemusíte přemýšlet a otáčet stránky, abyste zjistili, co bude dál. Postavy mají duši, nejsou to žádné povrchní existence, ale jejich životy jsou na chvíli vaší součástí a probudí ve vás empatii (i když běžně žádnou nemáte). Lehce se vám vryje pod kůži a donutí vás se zamyslet, co s nimi máte společného. Krásné počtení na dovolenou, na zahrádku, nebo na ty chvíle, kdy chcete být nerušeně sami s knihou.

Vždycky obdivuju autory, kteří jsou schopni vykonstruovat uvěřitelnou, kvalitní postavu, která je od nich naprosto odlišná. Často vidíme, že autor do hlavní postavy promítnul kus sebe, že s ní má společný fyzický rys nebo charakter. No, a v Zeměmírách autorka zvládla přesně tohle: hlavní postavou je člověk, který by nemohl být odlišnější než Nikola. To, že se dokázala do takové míry vcítit do téměř alegorického "ztělesnění obyčejnosti" a komunikovat jej směrem ke čtenáři, svědčí o její přirozené empatii právě tak, jako o literárním nadání. Na kompozici příběhu jsem si já osobně chvíli zvykala, protože mi hned nedošlo, že se jedná o ucelené povídky, které jako řetízek propojuje dějová linka Andyho a dopisů, které dostává. Ve výsledku jsem ale ze čtení měla fakt jedinečný zážitek a řekla bych, že je to jedna z knížek, které si z hecu v budoucnu zopakuju. Vyzdvihnu ještě takový ten roztomilý vhled do australské společnosti. Protože myslím, že jenom někdo, kdo tu zemi skutečně navštívil, ji může takto popsat. Sama mám něco nacestováno a díky tomu mi přijde, že Evropa je taková malá bublinka s miniaturními národy, a že kdo z ní zatím nevycestoval, neumí si představit, o kolik odlišný je život na jiných kontinentech. Jako někdo, kdo konkrétně v Austrálii zatím nebyl, na ni začínám být docela zvědavá.