„Slanina šustí jako jemný hobliny nádherně voňavýho dřeva. Vejce krvácej žloutek, když do nich bodnu nožem. Pivo chutná jako život. Panák jako smrt“. Už z předešlého příběhu Organická oprátka, jsem pochopil, že se pan Koubek bojí. Stáří, Zapomnětlivosti, Malého důchodu. A toho, že bude jako ostatní důchodci jezdit taxíkem po obchodech, kde maj slevy. Bohužel, je to úděl každého v této republice a kór spisovatelů, kteří se nepodobají panu Kingovi a jím podobným, kteří se opravdu psaním živí. U nás by to možná zvládnul jen mistr Kulhánek. Ale to by musel draze prodávat své knihy :-) Tak, toliko k osobnostem a teď posmrtná predace. (Nebrat jako název knihy) Citát: Noční můry jsou taky sny, víte? Důchodci, důchodci a důchodci. Komu tato část České populace nenahání hrůzu. Už třeba jako obyčejní sousedi dokážou být mnohdy dost nepříjemní. A pan Koubek je situoval do samostatného „skoro“ státu. Něco jako Slušovice, ale o hodně větší. Říkají tomu svému území Odpočinek. A tam také míří základ tohoto příběhu. Najít a zabít určitou důchodovou osobu – základní úkol. Trochu jsem se bál chaosu, protože se hlavní hrdina dostává do stále více podivných situací, které zdánlivě s hledaným důchodcem nemají nic společného. Ale zdání klame. Malá ochutnávka: Zoufalství má spoustu podob. V mým životě – stejně jako na časový ose každýho tuctovýho detektiva – je ale vždycky převlečený za práci, která smrdí průserem. Třeba za takovou, při který po vás klient chce, abyste mu sejmul otce. Navíc, jako bonus jsou nám dopřány perfektní slovní lahůdky, přestřelky, dialogy a vhodně umístěné hlášky. Také, kdo jiný by si měl umět hrát se slovy, když ne Korektor Student Českého jazyka. Spisovatel. Navíc vše je šmrncnuto noirem a detektivní zástěrkou. O mrtvoly není nouze, o zábavu i o chlast taky ne. Perfektní a k zasmání je i konečná pointa příběhu. Nechci pana Koubka nějak mystifikovat, ale dostane za tento příběh deset půlek Hetešovo žlutých motýlků. Taky za ten Tuzemák a Startky. ( Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ ) Citát: Jakkoliv jsou historický detektivky lehký čtení, tak když jich na vás vypadne celá police... Jenže, ještě jsem nenapsal všechno. Musím vyzdvihnout i kresbu na obalu tohoto příběhu. Ti, kteří umí číst a hledat v zápatích, zjistí, že jí nakreslila Jana K.l.anová (Kilianová). Určitě jí znáte, nejen, z komiksové knihy Hustý nářez. Kresba k Posmrtné predaci je zvláštní a tím i krásná. Už jen tím, že má ten noirový nádech černé barvy s červenými detaily. Vlastně, to tato kresba rozhodla ke konečné fázi, že jsem si knihu koupil. A teď je na místě dotaz na tvůrce: Co komiks? (Posmrtná predace.) Citát: ...život má smysl, jen když ti hrozí konec.

Co si budeme povídat - není to kniha pro každého, ale nedá se jí upřít jistá zábavnost a syrovost stylu. Musíme všichni doufat, že autora nedostihne karma a za mnoho let prožije šťastný a zdravý život v zaslouženém důchodu. Knihu jsem si přečetla díky komentáři uživatele DK Terva, kterému tímto děkuji. Sama bych ji doporučila všem čtenářům fantastiky, ale i těm, kteří jí neholdují. I kdyby jen jako kuriozitu, ke zjištění, co všechno je součástí české literatury.