O historii nehistoricky aneb Vrtochy Štěstěny Pozitiva: Tentokrát nám edice Antická knihovna předkládá část Plútarchových kratších textů známých pod názvem Moralia, které se týkají historických témat. Knihu jsem přečetl až po "Životopisech" z pera stejného autora a musím i zde ocenit jeho příjemný a čtivý jazyk. Jsme seznámeni s vzájemným poměrem mezi personifikacemi Štěstěny a Zdatnosti a jejich vlivem na jednotlivé národy či osobnosti. Postupně se věnuje Římanům, Alexandrovi, Athéňanům (u nichž se zamýšlí zda se proslavili více bojem a statečností či uměním!). V knize nejde o historickou přesnost, ale o poučení a vysvětlení ctností které nezávisí na šťastných okolnostech. Samozřejmostí je obsáhlý a přehledný aparát vysvětlivek. Negativa: Narozdíl od "Životopisů" nemá Plútarchos takový prostor rozvinout téma do šířky ani do hloubky. Je otázka, zda si kniha zasloužila vzhledem k rozsagu vlastní svazek, osobně bych ji spíše spojil s předcházejícím svazkem "O politické činnosti". Celkové hodnocení: V rámci Antické knihovny rozhodně jedna z více čtivých knih, tématem zajímavá, rozsahem nenáročná, pro začátečníka ideální. Pro protřelé milovníky dávno minulého světa je to neopominutelná nutnost. Hodnotím 4* protože ve srovnání s "Životopisy", které jsou rozsahem i kvalitou legendární, se srovnat nedá.

Šáhl jsem po této tenké knížečce, protože mne zatím odrazuje tloušťka známějších Plutarchových životopisů. A ano, Plutarchos nebyl historik, spíš takový starověký beletrista či novinář, který nám předkládá své názory na klasické starověké postavy a témata. Alexandra Velikého tedy např. chválí (a považuje za velkého filosofa) za jeho nošení perských šatů apod, protože tím sbližoval (nevýznamnou věcí) národy. Stejně tak polemizuje nad personifikovanými božstvy Římanů – Štěstěnou a Udatností. Dobrý pohled do tehdejšího myšlení.