Kniha vykresluje nejdříve životní příběh Alexandra Bleylebena, který zažil vzestup z původně skromných poměrů díky své vojenské kariéře a spojenectví s vlivnými osobnostmi. Bleylebenova cesta vzhůru začala v roce 1610, kdy spolu s bratrem obdržel potvrzení šlechtického stavu od císaře Rudolfa II. za své služby Habsburkům, pravděpodobně na bitevním poli. Původně jako hejtman se postupně vypracoval až na hodnost plukovníka, přičemž se aktivně zapojil do válečných událostí, včetně bojů se Saskem během třicetileté války. Jeho spojenectví s Habsburky mu otevřelo dveře k mnoha příležitostem. Získal majetek konfiskovaný českým povstalcům a postupně se stal vlastníkem rozsáhlého panství včetně důležitých sídel a hradů. Osobní drama v podobě přepadení a uvěznění jeho rodiny švédskými vojáky představuje další vrstvu jeho příběhu, který je provázen v závěru provázen tragédií a nejistotou. Celkově je příběh Alexandra Bleylebena zajímavou studií v rámci historických událostí a společenských poměrů 17. století. Rebel, tedy syn Alexandra, Karel Maxmilián, byl osobností plnou kontroverze. Vyrůstal v Praze na Malé Straně patrně velmi rozmazlován svými rodiči. Později se vydal na kavalírskou cestu po Itálii, kde však ne zcela kultivoval své chování. Již dříve měl několik incidentů, které mu způsobily potíže, včetně pobytu ve vězení ve Vídni. Po návratu do Čech se Karel Maxmilián dostal vinou své poněkud turbulentní povahy do dalších potíží, včetně konfliktu s císařskými vojáky a incidentu s nesmyslnou vraždou svého úředníka v Krupce. Byl známý svou láskou k alkoholu a vyprávěly se příběhy o jeho divokém životě. Jeho tragický konec (byl zabit ve sporu se saskými vojáky na rodinných statcích v severních Čechách) tak byl ne zcela neočekávaný. Zbožná vdova, Anna Marie Bleylebenová z Pichelberka se po smrti rodičů v roce 1615 provdala za výše jmenovaného Alexandra Regnierse z Bleylebenu. Většinu svého života strávila v Praze. Po synově a manželově smrti se musela postarat o rodinný majetek, z nějž udělala prosperující panství. Podporovala jezuity a církevní instituce. Po bitvě na Bílé hoře se podílela na rozvoji Bohosudova a stavbě nového kostela. Její finanční podpora umožnila vznik velkolepého chrámu, který se stal trvalým symbolem jejího rodinného dědictví a jejího přínosu pro církevní život v regionu. Po své smrti odkázala velkou část majetku na dobročinné účely.

Myslím, že velkým přínosem knihy je rozmanitost životních osudů tří hlavních postav. Každá z nich prošla osobními dramatickými událostmi a zanechala významnou (byť jen lokální) stopu v dějinách své doby. Alexandrův růst z původně skromných poměrů k zisku významného postavení a bohatství díky spojenectví s Albrechtem z Valdštejna představuje fascinující studii osobního, politického a ekonomického vzestupu jednotlivce. Příběh syna Karla Maxmiliána, plný kontroverze a dramatických událostí, ilustruje temné stránky aristokratického života. Zbožná vdova, Anna Marie Bleylebenová, dcera drobné české vladycké rodiny, se naopak stala váženou členkou společnosti a podporovala církevní instituce a obnovu pustošených panství. Tyto tři příběhy (podané velmi čtivým způsobem) dohromady poskytují zajímavý pohled na různé aspekty osobního života a individuální osudy lidí velmi turbulentní doby.