Vzpomínka na životní plamen Leonarda Cohena .... a současně také jeho testament .... Tvorba básnická,písničková i jeho úvahy .... pro jeho příznivce obsažná.... Jeho písně tu zůstaly - a já na závěr uvádím : Slunce přijít o svůj svět My pak věčnou noc jen mít Nezbýt nám už vůbec nic Proč vlastně žít Toby byl asi svět Jak bych ho nejspíš viděl Nesmět ho tvou láskou Posvětit Snad byl víc než jen hlas, snad mu v tom temnu svítí světlo ....

Téměř 5 let po smrti Leonarda Cohena a ani ne 2 týdny po úmrtí překladatele Miroslava Jindry jsem dočetla knížku–dárek; nezvykle v papírové podobě, i kvůli autorovým kresleným autoportrétům. A na této mé větě vidíte, že nejsem ten pravý příjemce lyriky - hned sázím čísla místo pocitů. Jenže: já chtěla čtením zmírnit lítost, že jsem na Cohenův poslední pražský koncert nejela (vždyť ještě bude příležitost, on nikdy neumře), chtěla jsem zkusit, jestli i při četbě uslyším jeho podmanivý hlas, jestli to i v češtině bude fungovat, jestli díky ní (protože angličtinou nevládnu) vstřebám zatím neobjevené životní pravdy. Dostala jsem vše, nejen intimní pocity, ale třeba i silně vyjádřené sexuální touhy a nakonec samozřejmě momentální pocity starého člověka, mozkem a srdcem stále silného. Motivy se opakují, někde se i básně téměř shodují, dokonce je tu jedna v mužské a ženské variantě (ty bych jen umístila k sobě, víc by vynikl úmysl (?)). Nebylo to pro mě žádné rozloučení, jeho písně budu poslouchat do smrti. Tohle srozumitelné slovo čtené a vedle toho anglické texty zpívané tím uhrančivým hlasem, splývající s působivými melodiemi, to je prostě celistvost, kterou vyhledávám a potřebuji.