Mnoho toho o obsahu knihy vypověděl už komentář Benedikta předemnou. A že je opravdu vypracovaný, i když v některých informacích převzatý z knihy, nedá mi to, abych i já vyjádřila pár svých názorů, postřehů nebo otázek, které mi při čtení knihy zůstaly. Otázkou, která v této knize vládne je: "Jak vysoká má být cena za spravedlnost?" Dá se nějak odměnit beztrestnost člověka? A do jaké míry si jsou lidé schopni vážit toho, že jsou beztrestní? "Verejným záujmom je neilen to, aby sa zločiny nepáchali, ale aj to, aby boli zriedkaviejšie, pokial jde o mieru zla, ktoré sposobujů spoločnosti. Celá historie je přehledem pokusů a omylů (například i zde /v knize/ odkázaní se na čarodějnické procesy, které měly velmi zvláštní dopad na společnosti ve většině . Je k zamyšlení, zda-li se dá brát jako živná půda. Někdo neví jak se z historie poučit, někdo nechce, i když historie ukázala, že některé věci se nedělají. Otázkou je, do jaké míry se ovšem některé věci nedělají, když lidé neumí vzít dostatečnou zodpovědnost z to, co dělají, co jsou schopni vědomě dělat, vědomě s chtíčem... Jak vidno dle Beccaria, dokonalý právní systém není možno vytvořit. Vždy se najde zvláštní případ, který se musí i speciálně prověřit. Zarazilo mě však, že i když někteří tvrdí, že si nejsme rovni, každý ve společnosti má nějakou sociální roli, každý, kdo se narodil pod lavicí, tam i skončí ale nerozumím tomu, když žebrák nebo kníže udělal zločin, proč by nemělo s těmito lidmi nakládáno stejně. Proč by determinace rolí měla zaručovat nějaké privilegia? Co je nám platná rovnost před bohem, když jako lidi potřebuje hlavně rovnost před zákonem? Zákony si lze různě vykládat - proto jsou tu zde lidé, kteří umí slova a psané zákony obracet tak, aby provinilého prokázali nevinným. Mělo by se v této věci jednat jinak? A je účelné, aby se zločinci trestali tím, že by sloužili státu, případně je dostatečným trestem vzít jim cokoli je jim blízké a nechat je vyhnat ze společnosti? Dá se ještě vyhnanství v této době praktikovat? Kniha se následně věnuje tématům jako zahálčivosti /už v té době/, vyhnanství, trestu smrti /který do jisté míry pojímali určité společnosti jako akt veřejné zábavy/, sebevraždě, pašeráctví, dlužniství, poskytnutí azylu /co s tím má společného zločin?/, spolupachatelství a pár dalším situacím.