Tahle knížka mě až dohnala k slzám. Občas jsem ji ani nemohla číst, protože mi přišla až moc "drsná", ale bylo to velmi dojemné. Trochu mě děsí ,že to co čtu v téhle knížce se někde opravdu děje.... Osobně jsem z téhle knížky byla chvíli špatná, ale opravdu jsem si ji vychutnala. Doporučuji

Ruská dystopie má v mém literárním srdíčku už dlouho vyhrazené velice speciální místo. Od Noční hlídky po Metro, temné a záhadné příběhy prostě nejsou to pravé bez šedivé mlhy padající na šedivé paneláky a štiplavého závanu nekvalitní vodky. Šedivá mrazivá mlha padá i tady, na město pod přísnou diktaturou vůdce, na rozbořené zbytky sídlišť a na našeho hrdinu Sašu, který se na následujících téměř třech stovkách stránek pokusí udělat co nejvíce špatných rozhodnutí. Ze začátku mi nedělalo vůbec problémy se začíst a prožít se Sašou první okamžiky rozčarování a nespravedlnosti při vyhození z učiliště. Ale jak jeho cesta pokračovala a on vršil jednu nepochopitelnou pitomost za druhou (a když už se mimořádně rozhodl správně, hodil mu do toho vidle osud), začal mi silně připomínat neméně sympatického Ilju z románu pana Glukhovského, a já už konec dočítala opravdu na sílu a těšila se, že najednou zasviští kulka a ze Saši bude další alkoholem nasycený mastný flek. Přesto nemůžu říct, že bych si čtení svým způsobem neužila - knížka byla prostě taková, jako samotné město, jako všudypřítomná válka. Divně páchla, táhla se od ničeho k ničemu a zanechala za sebou hromadu zničených a promarněných životů. Ruská dystopie, jak má být.