„Mnozí z nás se dobrovolně izolují od okolního světa tím, že si nasadí sluchátka a poslouchají hudbu.“ Žiju ve městě celý svůj život. Mám rád veškeré ptactvo. Někdy je mi i líto městských holubů. Chápu totiž, že oni nemůžou za to, co z nich udělali lidi. Uklízí po nás odpadky, ty organické, nejsou to ropáci. Ale dost se přemnožují . . . protože jim to hold naše spotřební civilizace umožňuje. Prý roznášejí nemoci. Tak proč je nikdo masově nelikviduje? Nejsou snad tak nebezpeční? Hlavně v době, kdy se likvidují slepičí a další chovy s tisíce chudáky ptáky i s jejich vajíčky. Tady to nikdo neřeší – prostě zlikvidovat. Tak že, ať žijí holuby!!! Ne nadarmo je hned první pták v této knize Hrdlička. Mimochodem hrdlička divoká byla vyhlášena ptákem roku 2019 v České republice. Citát: . . . snažil jsem se udržet počet uvedených druhů co nejmenší. Nemohu vyloučit, že se někdy setkáte s ptáky, které v této knize nenaleznete. Po lesní anabázi mistra Klause Nottmeyera se z lesa přiblížíme k městu a jeho okolí. Tentokráte nám toho o ptačí populaci více prozradí další Německý spisovatel, pozorovatel a ornitolog Michael Schmolz. Tady už jsem sice skoro ve svém živlu, ale i tak jsem ztrácel dech nad tím, co všechno v ptačím světě můžete potkat ve městě. Radoval jsem se z klasickými letci jako jsou hrdličky, sojky, straky, sýkorky nebo kosi. Získal jsem mnoho informací, co tito tvorové vlastně mají nejraději a čím se, ten který druh, specificky živý. Zjistil jsem i pár nových zajímavostí. Citát: Z objevování ptáků se můžete těšit téměř všude. Tak se do toho pusťte hned před domovními dveřmi. Úpěl jsem u méně známých ptáků, které pravděpodobně nikdy neuvidím za svým oknem jako je konipas, strakapoud nebo žluva. Brečel jsem nad těmi letci, o kterých jsem neměl ani tušení, že tu žijí. Je to prý obrovská výjimka, tak zvaní „uprchlíci ze zajetí“. Už to není nic exotického, když v parku u vody potkáte andulku, korelu nebo amazoňana. Ptáci, kteří uletí svým majitelům a daří se jim u nás v Evropě přežít. Opět strašně moc informací, některé známé, některé méně zmiňované. Podpořeno spoustou nádherných fotografii a šikovně seřazených kapitol. Na konci opět nechybí rejstřík s odkazy na stránky, kde se kdo nachází, a profil spisovatele Michaela Schmolze. Další šikovný sborník. Doporučuji všemu ptactvu. Citát: Mnoho ptačích druhů . . . se pyšní rozsáhlým repertoárem zvukových projevů, které používají od případu k případu nebo v různých kontextech . . .

Úvaha. Zbývá ještě jeden den a je konec. Jeden den víc nebo míň, coby se změnilo? Co je to za blbost? Ne! Jeden den může změnit úplně všechno. Víš, kolikrát se stane, že jeden atom uhlíku je přitahován jedním atomem vodíku? Deset milionu miliardkrát za den... A víš, kolikrát za den se do této kombinace přidá atom kyslíků? No a co? Velký třesk ... a vznikl vesmír... Jsem fascinována obyčejným dnem, pohledem, dosednutím opeřencen na větývku, život pozorovateli zamává na pozdrav a probouzí pocit radosti a vděku. Doporučuji , řádky inspirují k soustředění se na "obyčejný" pohled a uvědomění si, stačí tak málo a jsme šťastni a stačí tak málo nezájmu, lhostejnosti, nereagování a pak už nic .