Zručně napsaná kniha. Životní styl a názory autora ve mě vyvolaly směsici soucitu, pochopení a rozčilení (ne vždy ve stejném pořadí), která mě přiměla deník rychle přečíst, aniž bych se nudila. Zmínek o pandemii bylo na "zrušený rok" celkem málo, M.V. má jiné starosti. Dílo se povedlo. Gratuluji.

Zrušený rok - to je sebereflexe " handicapovaného stárnoucího muže" /tak se o sobě vyjádřil sám autor..../ Opět s ironií, občas i cynismem, špetkou erotických úvah - ale hlavně upřímností .... " Moje hodinky měří jenom čas, který mi na tomhle pološíleném digitálním světě ještě zbývá ..." Anebo : " lidská existence je podivuhodná svou schopností činit si ze života peklo ...." A v závěru : Není třeba naříkat nad strništěm budoucnosti, když stodola minulosti je plná .... Michal Viewegh je opět tady - poučený, snad i trochu smířený - ale nezlomený .... Se zájmem jsem pročítala jeho úvahy a pro zájemce doporučím.