"Chceme milovat Život bez výhrad, celý, i s jeho stinnými stránkami a nebát se utržit rány? Nebo se chceme zaměřit na neduhy - na virózy, úrazy i nevyhnutelnou smrt, a předčasně jej odsoudit k zániku?" Na rozdíl od chlapáckého postoje Tomáše Šebka je přemýšlivý přístup doktorky Kristiny, která dává mnohé do empatickych souvislostí, lehce překvapivý. A mě určitě bližší. Docela dlouho jsem si zvykala na snad až nadmíru kreativní grafické pojetí textu v knize, které za mě působí spíš rušivě a nepřehledně. Čtení je drobet namáhavější, ale námaha je odměněna osobitostí za níž nemohu nevidět stín otce psychiatra :o) "Role lékaře je jako neviditelný plášť, pod nímž se dostáváte do bezprostřední blízkosti nejintimnějších prožitku cizích lidí, kam většinou nikoho jiného nepustí. Tato blízkost boří hradby předsudků a přináší pocit soucitu a sounáležitosti." 6/6

Dost drsná knížka, O to hůř, že se tohle opravdu někde na světě děje. Knížku by si měl přečíst každý, aby věděl, jak se vlastně máme dobře. Klobouk dolů před paní doktorkou.