Nepopírám žádného BOHA, ale také nestrpím, aby někdo popíral toho MÉHO. (Meč s fénixem) Byly časy, kde jsem měl Conana doslova plný zuby. Třetí kolosální knihu Král Aquilonský jsem si sice koupil, ale dlouho zůstala zabalená v mé knihovně. Teprve po letech a také po přečtení čtvrté kolosální knihy o pirátech, jsem se rozhodl rozbalit i tuto knihu. Přeci jenom už nadešel čas si to celé Conanovo dobrodružství prozkoumat. Po rozbalení opět došlo k očuchání a letmému prolistování. Kresba vypadá úchvatně. Jenže moc nejásám, protože hned v úvodu jsem si přečetl, že na díle se podílelo osmnáct tvůrců. Tak že opatrně se usazuji na svém trůnu z koženého materiálu a pouštím se do prvního příběhu v této knize. Malá ochutnávka: Vězte, že když temné vody oceánu pohltily Atlantidu i s pýchou jejich bělostných měst a do úsvitu synů Árijových bylo ještě daleko, vzešel věk nepředstavitelných divů, kdy byl svět poset tolika skvostnými říšemi, jako je posázen blankytný háv nebes hvězdami . . . Leč nejpyšnějším královstvím onoho světa byla Aquilonie, hrdě vévodící tomuto dávnému Západu. A právě zde se zjevil Conan černovlasý Cimeřan, podmračený, s mečem v ruce, zloděj, drancíř a zabiják, jenž poznal hluboký zármutek i bezuzné veselí a který neváhal svýma bosýma nohama v prostých sandálech rozdrtit i ty nejmocnější trůny světa. (Nemedijské kroniky Robert E. Howard) Najdeme zde celkově šest příběhů. Komentáře k těmto povídkám jsem zapsal do sekce Části díla u této knihy a nebo na konci komentáře klikněte na odkaz. Jinak, co by to bylo u Croma, za Conana bez příšer. Několik jich najdeme hned v prvním příběhu nazvaném Šarlatová citadela. Například obrovský had Sata (známe z filmu) je opravdu strašidelný a nebezpečně jedovatý. Conan se s ním střetne za podivných podmínek. A navíc narazí na rostlinu z kosmu. Ano, i sem zavítali mimozemšťané. Citát: Její sémě zabloudilo na tento svět z temného kosmu . . . (Šarlatová citadela) Co se týče vyprávění samotného Conana, je věrohodné, ale možná by čtenář měl i trochu pochybovat. Věřte, že Conan při tomto vyprávění vypil až moc vína. Vlastně pije až do dnes. Tak že, věříme starému alkoholikovi? Ano, věříme! Jeho příběhy jsem si užíval a vůbec nepodlehl jeho vinnému dechu. Při zabíjení jednomu zatraceně vyprahne. Neodolal jsem a také se napil. Avšak já piji jen pivo. Víno nechám králům. Avšak i při tom všem pití jsou vidět divné věci. Zombie, upíři, krásné ženy, podivná zvířata a ze všeho nejvíc hadi. Had se vyskytuje v každém příběhu. Ať už je to had boha Seti nebo nějakého čaroděje, je setkání s ním vždy nebezpečné. Tak že o napětí není nouze. Citát: Bůh Crom dal mému lidu jen jediné přikázání člověk je pánem vlastního osudu. (Hodina draka) Na konci tohoto kompendia najdete ještě jednu šestou a zároveň poslední povídku. Je tak trochu nedokončená a velmi smutná. A zároveň je to také jediná povídka u které se změnil tvůrce- Jedná se o Paula Lee, který dělal u této povídky kresbu. Podstatné informace píšu u komentáře k této povídce. A na úplném konci najdete Galerii skicářů a alternativních obálek. Na můj vkus je Skicář moc bledý a šedivý. Ale jinak paráda. U Croma! https://www.databazeknih.cz/povidky-z-knihy/kolosalni-conan-kolosalni-conan-kral-aquilonsky-464021 Citát: Já jsem Akaviša, žena, která nikdy nezemřela. (Žal spanilé Akivaši)

Třetí svazek Kolosálního Conana to u mě neměl jednoduché – v první řadě mi už trochu vadí adaptace původních povídek, protože jich začíná být na trhu víc než dost a zároveň si myslím, že černovlasý Cimmeřan nabízí dostatek prostoru pro nové a originální příhody. Timothy Truman se navíc pustil do těch pro mě nejméně atraktivních textů, jako jsou Šarlatová citadela, Meč s fénixem či Hodina draka, balancujících na hraně průměru už v době svého vzniku. Ale světe, div se, nakonec jsem z knihy naprosto nadšen. Scénář otrocky nekopíruje předlohu a poměrně citlivým způsobem vylepšuje děj tak, aby se dokola neopakovaly stejné motivy, jež by obzvlášť v kompletu bily do očí. Tomás Giorello pak fantasticky vykresluje exotické kraje, hrůzostrašná monstra a syrovost krvavých střetů. Poprvé v životě mi vůbec nevadilo zobrazení stárnoucího Conana, který bilancuje minulost a chmurně vzhlíží k budoucnosti. Takhle má vypadat stárnoucí legenda a jsem přesvědčen, že i její literární otec by z ní měl radost.