Tahle knížka mě emocionálně vyždímala. Jako by mě něco přejelo. Líbí se mi, že Pipa není nad věcí a hodně prožívá věci, co se kolem ní. I atmosféra města byla vykreslena skvěle a realisticky. Jediné, co mě štve a nechápu, že poslední díl je rozdělen na dvě knihy.

Moje druhé setkání s Pipou proběhlo opět na podzim a už teď se těším na třetí díl. V tomto díle se ovšem nezaobíráme starým případem, ale aktuálním zmizením Jamieho, takže Pipu tlačí čas, aby kamaráda co nejdříve našla. Víte, jak to v detektivkách chodí - čím déle času uplyne, tím méně je pravděpodobné, že se pohřešovaná osoba najde. Moc se mi líbilo využití kreseb a jiného grafického zpracování příběhu a podcastu, kniha se četla rychle a byla to skvělá oddechovka. Zase si ale nemyslete, že to byl nějaký připitomělý příběh, samotnou zápletku bych nikdy neodhalila ani náhodou a myslím si, že to bylo i celkem uvěřitelné. Nejvíce na knize ale oceňuju, jak si autorka dokázala nenápadně připravit půdu pro to, abychom vlastně souhlasili s činy záporáka až do chvíle, než se ukáže kdo a proč to dělal. Morální dilema spravedlnosti a nastavení soudního systému je nám tady předložené jako na sametovém polštářku.