Půvabná sbírka výřezů ze vzpomínek na život, co je právě žitý s vědomím, že uplyne, člověk ani neví jak... Jindřiška Netrestová má s fotoaparátem v ruce jistou ruku, Helena Niklausová s očima zasněnýma a perem či tužkou v ruce (protože si ji těžko představit u něčeho tak neosobního, jako je klávesnice) dokáže zkrotit slova do veršů s přídechem nostalgie, přesto nesentimentálních. Už dlouho mě poezie tak nezasáhla...