„Od převratů jsou tu generálové. Kuchař je od toho, aby měl umyté ruce a čistou zástěru. A aby vařil.“ V našich životech hraje jídlo podstatnou roli a nejinak tomu je u diktátorů. Witold Szabłowski sepsal „politické dějiny jídla“ a vyzpovídal ty, kteří se starali o žaludky pěti mužů, před nimiž se třásla celá země. Chytře sestavená a s nadhledem napsaná kniha, kombinující banální líčení oblíbených receptů krutovládců s mrazivými příběhy z jejich dvorů, kde hrozí bič nebo provaz za sebemenší poklesek. Vypráví o „malých“ lidech, kteří se ocitli v intimní blízkosti pěti diktátorů, zatímco venku zuřila jejich krutovláda, o Jonáších uprchlých z břicha velryby. Je to zvláštní vztah všemocného pána a užitečného otroka, jenž slouží jen po dobu, než přesolí polévku a bude popraven jako jeho předchůdce. S nostalgií vzpomínají na okamžiky, kdy jejich chutná krmě projasnila vůdci náladu, nebyl tak hladový a naštvaný, což mohlo pár lidem zachránit život… Výjimkou je kuchařka Pol Pota, která tvořila elitu jeho zvráceného režimu, který stál život miliony Kambodžanů, a do smrti ho uctívala. Kromě mnoha střípků z nedávné historie Iráku, Ugandy, Albánie, Kuby i Kambodži si autor všímá i momentů, kdy se jídlo stalo součástí politických ideologií. Fidel Castro rozdával Kubáncům desítky tisíc papiňáků, ale když se pohádal se Sověty, celý ostrov ve „zvláštním období“ postihl hladomor. Rudí Khmerové používali hlad jako zbraň proti svým odpůrcům (podobně jako Stalin ve 30. letech na Ukrajině) a lidé vyjedli džungli včetně delfínů, tarantulí a netopýrů… Na besedě na Světu knihy (2021) autor zmiňoval kritiku, že kniha diktátory „polidšťuje“, přitom jen odbourává pohodlný mýtus, že to jsou netvoři. Není příjemné si to uvědomit, ale i oni jsou lidé jako my, co mají svá oblíbená jídla. A zřejmě opravdu stojí za to si uvařit oblíbenou rybí polévku Saddáma Husajna – ona přece nemůže za to, že si ji oblíbil zrovna on. (9/10)

Jak nahlédnout na diktátory z jiné perspektivy. Jejich vztah k jídlu a ke kuchařům o nich hodně vypověděl. Stejně tak jako vztah jejich kuchařů k nim. Skvělý nápad. A pro mě i lekce z historie.