Neřekla bych, že jde úplně o jazykovou hru, ale spíše o vyprázdněnost slov, jazyka obecně... Když skloňujete slovo, soustředíte se na jeho tvar a nikoliv na význam a o tom to celé je. Když se změní předpona, co se změní? Slova znějí pořád podobně a v řadě vedle sebe vytvářejí dojem, že jsou pouze odříkávána nazpaměť, že jsou pořád opakována s obměnou, ale jejich podstata zůstává stejná. Gramatika je systém pravidel, podle nichž jazyk funguje a díky nimž je možné se dorozumět. Zde ovšem jde pouze o ta pravidla, o nesmyslná cvičení a procvičování, která ale nevedou k porozumění a ovládání jazyka, nýbrž k ještě větší nesrozumitelnosti. A gramatické chyby pak k ještě větší distanci mluvčího od jazyka, kterého využívá k vyjádření. Podstata života je nevyjádřitelná. A gramatika jsou jen další pravidla v té přehršli pravidel, která se v totalitě promítala do každodenního života. Pravidla, která brání rozvíjet myšlení (ideozločin?), pravidla, která jazyk spoutávají a deformují. A o tom to celé je.

Tohle mne upřímně nadchlo. Hravost a nadsázka je v každém verši, je krásné číst dílo, které si umí s českým jazykem takto pohrát :)