Myšlenky. Myšlení... Průvodcem knihy je Stará dáma. Uhrančivé oslovení pro ženu v letech, která bilancuje svůj život. Součástí hodnocení knihy je úvaha nad celým obsahem sděleného. Nakolik těžila paní Kantůrková ze svého života? Kolik postav je skutečných a které smyšlené? Osobně považuji příběhy za smyšlené s texturou vložených skutečných událostí propojených s fikcí... Autorka při psaní pokládá sama sobě spoustu otázek. Ani ne tak sama sobě, protože text je psaný ve třetí osobě. Neoddiskutovatelně velice vybraný literární styl. Prozíravost v ději je silnou devízou, ale mnohdy zachází do složitých podrobností, které nemusí každému čtenáři vyhovovat. Nicméně v tématech genderu, hodnocení rodiny a narození a výchovy svého dítěte je extrémně otevřená a detailní. Samotnou kapitolou je její milostný život. Je pojatý velice hezky, ale je opět provázán s myšlením a láskou ve smyslu okouzlení inteligencí a určitou autoritou, kterou žena k muži přirozeně pociťuje. Kniha působící na člověka z jednoho pohledu přirozeně, avšak z druhé strany je velice osobitá z hlediska hodnot člověka, který se celý život zabývá myšlenkou a psaným slovem. Bohatost vyprávění bude každý vnímat po svém. Jsou úseky, které příliš nebaví. A pak zůstanete ohromeni, protože vám uteče 50 stran rychlostí formule 1. :-) Paní Kantůrková napsala ve svém velmi pokročilém věku knihu, nad kterou zůstává rozum stát. V dobrém slova smyslu. Samozřejmě...