Děkuji za poslání knihy nakladatelství Talent Pro ART. Na knihu jsem se těšil a kniha se mi líbila. Knihu hodnotím na 100 %. Kniha je určena pro jakékoliv čtenáře, kteří mají rádi alespoň trochu počítače a informační technologie. Určitě čtenáři nemusí být programátory nebo specialisté v oblasti IT. Tato kniha je ideální také jako dárek pro ajťáky a pro všechny čtenáře, kteří mají rádi IT. Kniha je originální, podobnou knihu jsem ještě nečetl a je určitě fajn, že se autor rozhodl tuto knihu vydat. Jak píše v Úvodu: „Za svou programátorskou kariéru jsem zažil nebo slyšel spoustu více či méně vtipných historek z IT prostředí. Bylo by škoda, kdyby se na ně zapomnělo a časem se vytratily, proto jsem se je rozhodl sepsat.“ Autor pracuje v oblasti IT dlouhou řadu let, takže do knihy vložil historky, které osobně prožil, anebo slyšel z vyprávění. Kniha je vtipná a mnohdy jsem se pobavil. Příběhy jsou krátké. Zajímavá byla historka, jak opravovali sálový počítač ruští odborníci, úsměvná byla příhoda uklízečky a databáze, v knize se dočteme také příhody o výběrovém řízení na pozici programátor a mnoho dalších příhod, u kterých jsem se pobavil. Auror doplnil knihu svými ilustracemi a v knize se také nacházejí různé vtipy a postřehy z různých internetových zdrojů. V knize se nacházela také pěkná záložka, kterou obdrží čtenáři navíc jako bonus pouze při objednání knihy z e-shopu nakladatelství Talent Pro ART. Obálka knihy se mi také líbí. Při čtení jsem si vzpomněl na moje počátky s prvním počítačem, který mi rodiče koupili v roce 1998 a na kterém běžel operační systém Windows 98 (1. vydání). Vzpomínám si na parametry mého prvního PC: procesor 300 MHz, 32 Mb RAM a 3 GB pevný disk. Při čtení se mi vybavily také vzpomínky na operační systém MS-DOS a textový editor TEXT 602, který fungoval jen pod operačním systémem MS-DOS. Samozřejmě v současné době se už nepoužívá a místo něho se ve většině případů používá program WORD od firmy Microsoft. Vzpomínám si také na klasické diskety, o kterých je v knize zmínka, které už nejsou v dnešní době součástí PC a na které šlo uložit jen 1,44 MB! Z dnešního pohledu je to úsměvné. Autor mi udělal radost tím, že se v knize zmínil o ruských hrách ze série Elektronika IM. Moji nejoblíbenější hrou byla hra Jen počkej, zajíci! Tuto hru jsem si bral také k babičce a hrál jsem si. Při četbě jsem si také připomněl programování, které jsem bohužel nepochopil. Tento předmět jsem měl ve 3. semestru na vysoké škole a programovali jsme v programu PASCAL! Programování mi vůbec nešlo a mnoho studentů mělo s tímto předmětem velké problémy. Myslím si, že tento předmět by měl být určitě dobrovolný pro studenty, kteří nestudují IT. Určitě by neměl být povinný! Po ukončení studia předmět zrušili a místo něj zařadili předmět GRAFICKÉ PROGRAMY, což si myslím, že se řadě studentů ulevilo a myslím si, že tento předmět má lepší využití v běžném životě. Obdivuji všechny programátory, kteří se věnují vývoji softwaru. Jak tvrdím z mého pohledu, programování je jen pro vyvolené jedince, ale při četbě zjistíme, že programátoři jsou stejní lidé jako my, možná více introverti a uzavřeni do svého světa, ale pochopitelně záleží na daném jedinci. Několik programátorů znám osobně. Co napsat závěrem? Kniha mi určitě udělala radost a zavzpomínal jsem si na hodně okamžiků z minulosti, pobavil jsem se u hodně příhod, poněvadž se mi vybavily některé příhody, které jsem osobně prožil, když jsem radil jiným lidem ohledně PC a zároveň jsem se dozvěděl nové informace. Přeji autorovi hodně úspěchů v profesním i osobním životě a hodně spokojených čtenářů.

Po deseti letech práce SW analytičky jsem se v mnoha situacích poznala a musela se upřímně zasmát. Žádná velká literatura to není, ale člověk z oboru se při čtení pobaví. Ideální čtení na cesty veřejnou dopravou.