V létě roku 2020 způsobila veliký poprask devítisetstránková biografie Milana Kundery z pera spisovatele Jana Nováka (Kundera. Český život a doba; Argo/Paseka); poprask, jaký jsme v našich literárních vodách dlouho nezažili. O Novákově kontroverzně pojaté knize se v médiích a tisku vyjadřoval kdekdo, ať už Novákův přístup hájil nebo kritizoval. Polemiky kolem této knihy a také kolem obvinění vznesenému proti Milanu Kunderovi v týdeníku Respekt roku 2008 (údajné udání agenta-chodce Miroslava Dvořáčka v roce 1950) shrnuje publikace editora Jiřího P. Kříže Český spor o Milana Kunderu (vydal Galén, 2021). Na jednom místě tu máme téměř padesát článků, recenzí, kritik či rozhovorů vztahujících se především k Novákově knize, jak se objevovaly v tisku a médiích kolem vydání Novákovy biografie. Takto shrnuty v jedné publikaci nabízejí čtenáři možnost připomenout si onen poprask a seznámit se s pohledem zajímavých osobností na Nováka, ale i na Kunderu. Některé studie byly napsány přímo pro Křížův sborník. Jména autorů zastoupených ve sborníku: Jiří Přibáň, Karel Steigerwald, Karel Hvížďala, Kateřina Tučková, Jan Novák, Petr Onufer, Vladimír Just, Jan Lukeš, Pavel Janoušek, Pavel Kosatík, Milan Uhde, Jan H. Vitvar, Petr Fischer, Martin Reiner, Radim Kopáč, Petr A. Bílek, Ondřej Slačálek, Sylvie Richterová, Václav Bělohradský, Pavel Kohout a další. Milana Kunderu čtu rád a stejně tak rád čtu knihy a studie o něm, čili jsem si nemohl nechat ujít jak Novákovu knihu, tak tento sborník.

Kdo se prokouše úvodním příspěvkem Jiřího Přibáně, může si vychutnat bohatou, místy i dost ostrou polemiku desítek autorů a autorek. Je ohromně zajímavé srovnávat jejich argumenty i styly, kterými píšou. Je dobře, že "tým Kundera" i "tým Novák" mají lepší i horší zástupce. Z prokunderovského spektra vyniká především výborný, osobní (přitom rozhodně ne afektovaný), s lehkým nadhledem a ironií psaný text Pavla Janouška; z druhé strany pak lze doporučit například článek Jána Simkaniče, který věcně a střízlivě upozorňuje na jisté problematické aspekty Kunderovy osobnosti. Za velmi spravedlivé pak považuji, že jsou zde zastoupeny i nepříliš povedené texty obou táborů. A tak si člověk může přečíst uvzdychaný, poněkud rozblemcaný prokunderovský esej Sylvie Richterové a naopak Nováka hájící povýšený text Marka Vajchra. Přestože Jiří P. Kříž ve sporu o Milana Kunderu rozhodně není nestranný, podařilo se mu zpracovat výbornou, čtivou a k přemýšlení vybízející publikaci.