Začátek se rozjížděl ztuha a některé pasáže nebyli moc věrohodné, ale příběh se mi líbil. Kladně bych ohodnotil paralelní historický příběh, který zaznamenává fragmenty z výstavby pražského Belvedéru (letohrádek královny Anny) a sním související filosoficko - teologické debaty, dále potom to jak je hlavní příběh předkládán z různých úhlů pohledu a mozaikovitě předkládán čtenáři. Jako třešničku na dortu hodnotím závěr knihy, který mi vyloženě sedl.

Asi jsem musela číst něco jiného než předchozí komentátoři, protože nějak nemůžu přijít na to, co by se mi na knize líbilo. Příběh nemá hlavu ani patu, je plný zbytečných a zdlouhavých odboček, napsaný rozvláčně a neuvěřitelně nudně. (Každý začátečník ví, že pokud v textu na začátku visí na zdi puška, musí se z ní před koncem vystřelit. Tady je to hotová zbrojnice - a nic.) Postavy jsou nesympatické, z velké části nadbytečné a všechny se chovají jako blázni. Vylepšeno o logické chyby, věcná přehlédnutí (záměna června s červencem a různých podobných detailů) a bídný pravopis (několikrát dokonce i vadná shoda přísudku s podmětem, prakticky 100% špatně užívané ji/jí). Kdybych knihu nepotřebovala do knižní výzvy, dávno před koncem bych ji odložila nebo spíš odhodila. Takhle jsem se tím horko těžko prolouskala, ale nikdy více.