Tuto knihu jsem si vybrala, jelikož toto téma mě zajímá a Staroegyptská civilizace je mi blízká. Jako jedna z nejstarších a nejdéle trvajících civilizací nabízí neuvěřitelné vědomosti. Díky jednotě tohoto národa a úctě k tradicím se zde vyvinulo právo, náboženství a samozřejmě i literatura. V jiných částech světa se kultura stovky let předávala pouze ústně, avšak na severu Afriky začala být zapisována do kamene a papyru a Egypťané tuto schopnost dokonce povýšili na umění. Písmo bylo považováno za dar od boha moudrosti Thovta a číst a psát uměli pouze kněží a speciálně vyškolení písaři. Během jejich tisíciletého vývoje vynalezli nejrůznější typy dokumentů. Většinu těchto textů sice pohřbil čas, ale i samotná špička ledovce, kterou archeologické expedice každým rokem objevují, nám odkrývá neuvěřitelnou, ztracenou a znovu objevenou moudrost. Egyptská kniha mrtvých popisuje cestu duše po smrti, osvobození se od pozemského života a vstup do sféry božského světa, do oblasti světla. Pro starodávné Egypťany smrt nebyla koncem pro duši, nýbrž začátkem její poutě do země, z níž přichází Re.

Nádherná kniha! Neuvěřitelně pestrý a barevný svět starověkého Egypta, ze kterého všechny následující civilizace vycházely. Smrtí začíná cesta plná zkoušek, na jejímž konci je v případě čistého dokonalého života splynutí s Bezbřehou září a nebo nové vtělení a další pokus o dokonalý ctnostný nemateriální život. Kloubouk dolu před znalostmi pana Kozáka!