Tato kniha mi pomohla lépe pochopit působení Muslimu ve Španělsku a také doplnila mou bakalářskou práci (Španělská inkvizice) o četné zajímavosti.

Královský pár katolických Veličenstvech, Ferdinanda II. Aragonského a Isabely Kastilské, jsou ohromnou veličinou v rámci konce středověku. Jejich jména proplouvají prameny přímými a nepřímými, přímo i nepřímo. Za dobu svého panování měli ti dva vliv na při nejmenším dvě zásadní epizody dějin. Jednak objevení Ameriky Kryštofem Kolumbem, ale hlavně dobytí Granady, čímž skončilo období posledního muslimského emirátu na území Evropy. Jak zánik al-Andalusu, tak vůbec jeho existence, je přitom (jak se mi zdá) záležitost v obecném povědomí poměrně přehlížená. A tu nastupuje Argo, které v rámci své famózní edice Memoria medii aevi nabízí čtenářům dvě krátké kroniky z obou stran konfliktu. Ta první je z pera neznámého muslimského autora a zaměřuje se především na vojenskou část událostí. Zaujaly mě zvolání, které následují po každém zmínění Boha, což je v kontrastu s křesťanskými kronikáři, u nichž taková zvolání nebývají zvykem. I autorovy soudy jsou docela kontrastní - muslimské vládce a vojáky silně chválí, zároveň však prudce odsuzuje za jejich chyby vedoucí ke ztrátě al-Andalusu. V závěru pak po prohrané válce prosakují informace o vystěhování muslimů do Afriky a chování vítězného aragonského krále. Druhá kronika, respektive zpráva, je z pera Hernanda de Baeza. Španěla ve službách muslimské vyšší třídy. Čtení je to odlišné a civilnější, avšak o nic méně zajímavé. Byť je to kompilace různých událostí, které Hernandes sesbíral, jsou to příběhy pozoruhodné, které se výborně doplňují s předchozí kronikou. Baeza je více zaměřen na intriky i jejich odraz na každodenním životě na obou stranách barikád. Tyto dva malíře slova doplňuje krátké kritické shrnutí tehdejších událostí, a tak před čtenářem roste stručný a ucelený obraz zániku poslední muslimské bašty na starém kontinentě, jejíž hmotné pozůstatky je možno obdivovat do dnešních dnů.