Hřích náš každodenní... Je na každém z Vás, jakou formu čtení série Naše Město od Dominika Dána si zvolíte... Tedy zda budete číst sérii tak, jak ji autor napsal - různé dějové skoky (i několikaroční) mezi jednotlivými díly, nebo četbu chronologickou - v tom případě se koukněte na webové stránky autora, kde je vše krásně uvedeno... Já jsem zvolil četbu chronologickou a nelituji... ;-) Do rukou se Vám momentálně dostal buď napsaný sedmý díl, nebo v druhém případě - chronologicky momentálně díl dvacátý čtvrtý... K samotné knize... Dle mého názoru se jedná o jednu z nejlepších Dánovek... V průchodu starého domu v centru města je popeláři nalezena zakrvácená mrtvola muže... Při bližším ohledání je zjištěno, že se jedná o mrtvolu chlapce, na jehož těle je nalezeno množství stop po mučení... Vyšetřování případu se ujímá naše parta z kanceláře číslo 141... Máte se nač těšit... ;-) Proslov autora poté, co knihu otevřete... ... Následující stránky budou nechutné. Nectěte je. Pokud se přece jenom rozhodnete a vydržíte až do konce, nevyčítejte mi, že jsem zvrhlý a morbidní, že přeháním, že se snažím zveličovat, že neznám hranice... Nevyčítejte mi, že jsem slušnost a zdravý rozum vyměnil za peníze a pochybnou popularitu a že mi oči zaslepila vidina prchavé slávy. Nevyčítejte mi, prosím, že jsem slepý. Skutečnost je mnohem horší... Za sebe mohu uvést, že jsem rád, že jsem Vaši knihu (a nejenom tuto!) otevřel, přečetl, a že Vám nic nevyčítám... Sice chvílemi hodně těžké a smutné čtení, ale naprosto špičkové!!

Další výborná Dánkova ,tentokrát s opravdu smutným drsným dějem- ještě ,že je proložen humorem.