Úžasná knížka... Pavel Moc píše naprosto přesvědčivě, věcně a přesně, s citem pro smysl příběhu a jeho srozumitelné a čtivé podání, jako profesionální historik. Přesně takhle se má psát literatura faktu, mnozí by se od něj mohli učit! Čtivost a napínavost vyplývají z toho, že jde jasně poznat, že autor si nic nevymyslel ani nedomyslel, nepřikrášlil; že každá věta a informace velice přesně odpovídá skutečným událostem. Nemluvě o perfektních fotografiích. Hluboce smekám před touto pečlivou a extrémně cennou prací, kdy autor z fragmentů archivních materiálů (velká část byla zničena) dokázal rekonstruovat tyto neuvěřitelné, hrdinské a inspirativní příběhy lidí, kteří se NEBÁLI, nenechali se zlomit a nedovolili pošpinit svůj charakter nelidským režimem, který v lidech podporoval to nejhorší. Tato kniha se zabývá především osudy tzv. "milešické skupiny" kolem převaděčů Petroviče, Rachače, Důry, Kasky a Maška. Minimálně o posledních dvou by se dal napsat podobný román jako Návrat Krále Šumavy o Josefu Hasilovi... Z těchto pěti jediný Petrovič unikl komunistickým lágrům, když emigroval se ženou do Austrálie, ovšem za cenu celoživotního odloučení od jejich syna... Doufám, že touto knihou nedocenitelná práce Pavla Moce nekončí a že sepíše snad ještě aspoň jednu knihu o převaděčích! Moc děkuji.

Knížku jsme dostala k Vánocům a chytla mě ohromně, takže jsem se vydala na několik výprav ve stopách převaděčské skupiny (akorát jsem nikoho nepřeváděla, nikdo na mě u toho ani nečíhal a ani nestřílel) - jednu hned v zimě, další na začátku léta a mezi tím sem tam do některých míst. A ještě jsem zdaleka neskončila! Vzdálenosti, které ti lidé byli schopni pěšky překonávat a u toho nést balíky se svými věcmi, děti...nooo, to je teda síla.