Moc jsem se na knihu těšila, lákavá obálka, příběh, který by se mi měl líbit, prostředí malého knihkupectví, tajemství..... To vše mě ale nedokázalo vtáhnout a ke knize připoutat. Strašně mi vadil autorčin styl psaní, přeskakování v ději během jednoho odstavce z přítomnosti do minulosti, vše takové chaotické, scházela nějaká plynulost, návaznost. Mnohdy jsem si musela i malý odstavec přečíst znovu, abych se zorientovala. Po dlouhé době dávám tak nízké hodnocení, ale tohle se opravdu nepovedlo. Jedna hvězda za obálku, druhá za snahu a třetí bych měla dát sobě za výdrž, že jsem to dala :-(.

Po Pampeliškovém víně jsem nutně potřebovala nějakou „bezpečnou“ knihu. Něco, co mě nerozloží na atomy. U této jsem vyjíměčně nejdřív přečetla komenty a řekla si, že by to mohlo být to, co hledám. Příběh je pomalý bez nějakých extra zvratů a tajemství, které se vznáší kolem Mirandy, se dá prohlédnout docela brzo. Většinou totiž možnost, která se jeví, jako nejvíc logická, bývá ta pravá. Miranda je taková příjemně naivní a obklopená milujícími lidmi, vrhajícími po sobě znepokojené pohledy, aby v dospělém věku nepřišla na to, co je do očí bijící. Hodně se mluví o knihách a citují se knihy, což je milé. A naivita není zase až tak špatná věc. A lidi by se měli mít rádi. A číst.