Nikdy bych nečekala, že budu číst knihu o mechu. Ovšem po vyslechnutí podcastu s autorkou mě svou osobností a příjemným hlasem natolik okouzlila, že jsem její knihu ještě ten den impulzivně zakoupila. Co se stane, když se v jednom člověku setká láska a úcta k tradičním způsobům poznání a akademické vzdělání v oboru botaniky? Přesně tohle. Z knihy jde bezpochyby cítit autorčina obrovská láska a úcta k tématu, kterým se zabývá. Je to takový sentimentální "milostný" dopis autorky... mechu. Kniha se skládá z několika kapitol, které na sebe vyloženě nenavazují a jde je vnímat i jako oddělené eseje. K širšímu kontextu je ale nutné číst knihu celou. Není psaná vyloženě akademickým jazykem, takže by se čtením neměl mít problém snad nikdo. Autorka naopak používá knižní a velmi umělecké postupy k popisu odborných věcí (což, uznávám, místy působí docela vtipně a nepřirozeně, ale takovým zvláštně milým způsobem). Musím se přiznat, že jsem od knihy čekala něco trochu jiného. Možná více odborného? Více informačního? Přesto ale nejsem zklamaná tím, čím kniha je. Má takové zvláštní kouzlo, které dokáže člověka nadchnout i pro tak snadno přehlédnutelnou věc, jako je mech. Z knihy jsem se samozřejmě nějaké zajímavosti jak o mechu tak o životě bryologa a rozšířila mi obzory, hlavně z ní ale cítím jakýsi osobnější přístup k přírodě a interakcím jednotlivých organismů žijících v lese. Jednoduše... z knihy mám víc pocity a "food for thought", než vědomosti o rostlinách. Doplňující ilustrace jsou hezké, přeci jen bych ale více ocenila fotografie (ostatně jsem si při čtení hledala obrázky každého zmíněného druhu pro lepší představu toho, o čem je řeč). České vydání je taky obohaceno o poznámky redakce ohledně modernějšího systematického zařazení některých druhů, což mi přijde jako velice pozorný detail, který oceňuji. Stejně tak to, že v seznamu doporučené literatury jsou navíc zvlášť uvedeny knihy českých autorů. To se hodí vzhledem k tomu, že druhy vyskytující se u nás jsou přeci jen o něco odlišné od těch amerických. Opravdu zajímavá mi přišla kapitola o kulturní historii mechů a celkově prolínání vědění autorčiných předků a akademických postupů, to že se tyto dva světy nemusí odporovat, ale naopak doplňovat a dávat dohromady kompletnější obraz reality. Čekala jsem onen odborný, vědecký přístup k věci. Odcházím s novým způsobem nahlížení na botaniku jako takovou a větší schopností ocenit místo i tak malých rostlin jak v ekosystému, tak ve vztahu k lidem. A to je taky fajn.

Knížka psaná zvláštní formou. Jednotlivé eseje vždy začínají příběhem ze života autorky, která v sobě nezapírá indiánské předky a moudrost. Psáno až reportážně, a nenásilně jsme najednou u nějakého mechu. Často život mechu i autorky v určitém smyslu v eseji prolíná. Dozvíme se spíš spoustu zajímavostí ze života mechu i bryologa. Nechybí ani motiv ochrany prostředí. Je znát, že autorka svou práci miluje. Knížku doplňují nákresy mechů, o kterých je zrovna řeč. Přesto se mi to nečetlo dobře. Hodně dlouho mi trvalo, než jsem se na tento styl naladila. Určitě bych uvítala i fotografie.