Na základce jsem se z toho dost naučila, velmi pěkně zpracované.

V minulosti jsem si pořídil tuto příručku, ale už si nevzpomínám, jestli to bylo na základní škole, anebo na střední škole. Knihu mám stále doma, mám vydání z roku 1996. Určitě by nebylo od věci, pokud bych si pořídil novější aktualizované vydání. Knihu hodnotím na 100 %. Kniha je vhodná jako pomůcka pro všechny studenty různých typů škol, ale nejenom pro ně. Je určená pro širokou veřejnost, pro každého, kdo si chce zopakovat pravidla českého pravopisu, ověřit si, jestli v písemném projevu nedělá chyby. V knize se například dozvíme, v kterých slovech se píše MĚ – MNĚ (zde dělám hodně chyb), dočteme se o druzích slov, vyjmenovaných slovech, kdy máme psát čárky ve větách, o vedlejších větách apod. Vzpomínám si na základní školu, kdy jsme psali diktáty. 6 diktátů za školní rok. Upřímně řečeno jsem diktáty příliš v lásce neměl, poněvadž jsem většinou natropil nějaké chyby. Vzpomínám si na učitelovo známkování do dnešního dne: 0 – 1 chyba = 1; 2 – 4 chyby = 2; 5 – 8 chyb = 3; 9 – 12 chyb = 4; 13 chyb a více = 5. Ať byla chyba jakkoliv závažná, učitel to nerozlišoval a házel všechny chyby do jednoho pytle. Někdy se stávalo, že jsem z diktátu obdržel známku 4, jindy třeba 1 nebo 2. Někdy jsem občas očkem nahlédnul ke kamarádovi Jirkovi a nechal jsem se inspirovat. :) V současné době více píšu na počítači než ručně. V minulosti jsem si psal ručně poznámky do sešitu, zejména citáty a to, co mne zaujalo na přečtené knize. Dnes si už do sešitu téměř nic nezapisuji, většinou píšu všechno na počítači. Vzpomínám si, když mi někteří učitelé (profesoři) sdělili, že mám pěkné písmo. Netuším, co na mém písmu bylo tak nádherného, že o tom začali mluvit, ale patrně je muselo očarovat nějakým kouzlem, jinak by o tom nemluvili. :) Je určitě fajn, že pokud udělám nějakou chybu v počítači, tak mne na to upozorní a chybu mohu opravit. Ale nelze se spoléhat jen na chytrost počítače, občas může chybu přehlédnout. Jen si vzpomeňme, kolik pravopisných chyb nacházíme v knihách, což by rozhodně nemělo být pravidlem a korektoři by si na to měli dávat pozor, zejména u knih pro děti. Nemusí se jednat jen o překlepy, ale o skutečné pravopisné chyby!