Tak tohle se povedlo a já jsem se báječně bavila! Věnování, varování na úvod i prosba na závěr, to vše hodnotím jako skvělý nápad. Trochu mě zviklal Hároděs, ale proč ne, přece nebudu postarší konzerva. Ráda jsem si imaginárně poseděla v baru U moudré opice - nebo U Moudré opice? Nejsem z toho moudrá, to přiznávám. Ale Otto, Nestor, Polnička a taky Inka mi přirostli k srdci a ráda jsem s nimi strávila několik večerů. Asi nejvíce mě pobavil ten lemuří příběh, ale ani ty ostatní nebyly úplně hloupé. Tímto slovem bych ovšem označila chybičky, které se Albatrosu nepovedlo uhlídat - třeba kuskuk v názvu kapitoly na s.48, nebo orangutan v anotaci na zadní straně. Ale jinak jsem spokojená: děti školkou povinné a zvířátka v jedné knížce, navíc krásně ilustrované a humorně výchovné, to se opravdu povedlo. A to jsem ještě nezmínila jaká zvířátka! I já dospělák jsem tady překvapeně potkala zástupce nepříliš známé fauny naší modré planety (kobřík, kuskus), takže určitě doporučuju!

Kniha mě na první pohled zaujala, myšlenka vskutku originální! Pracovat se zlozvyky formou výchovných pohádek se opravdu jeví jako skvělý nápad. Syny (3 a 5 let) však příběhy nijak zvlášť nezaujaly a i pro mě bylo čtení docela nudné. Mrzí mě to, ale v tomto případě očekávání nebyla naplněna.