Pomluva byla pro mne jednou z nejočekávanějších knih tohoto roku a jsem moc ráda, že mne kniha nezklamala. Naopak! Dostala jsem víceméně to, v co jsem doufala. Jedná se o silný příběh dvou sester, rozdílných jako den a noc, ale přitom spoutaných silným poutem sesterské lásky. Kniha se mi trefila svojí atmosférou do mého momentálního rozpoložení, což jsem si vlastně užila, byť se nejedná o zrovna o veselé čtení. Pomluva je hodně sladkobolné a melancholické čtení, ale přitom vlastně svým způsobem krásné - nejen jazykově a stylově, ale tím svým melancholickým podtónem, který jsem jako silně melancholicky naladěný člověk nasávala jako houba. Kniha zobrazuje hlubokou propast mezi dvěma světy, které stojí proti sobě a jejichž rozdíly nelze překlenout. Svět bohatých a chudých, kteří si nerozumí a ani snad o to nestojí. Opovržení, odtažitost a pocit nadřazenosti na straně jedné, svět strádání, špíny a chudoby na straně druhé. Nejsilněji jsem tu ale vnímala bolestnou a zoufalou touhu vymanit se z nechtěné životní situace a o to bolestnější prozření, že tato touha zůstane nenaplněná, nesplněná. Nemožnost uniknout a dosáhnout svého vysněného života tu je hmatatelná. Stejně tak zklamání, nenaplněná láska, bolest, ztráta. Nakonec dávám 4,5 hvězdy. Něco mi bránilo si knihu užít na 100 % - neumím přesně definovat, co. Každopádně kniha rozhodně za přečtení stojí a já ji moc doporučuji.

Rodinné drama z jihu Itálie.... doba války, vyobrazení sociálních rozdílů , chudoba .... A hlavně životy obyvatel - venkovské rodiny a jejich dvou dcer, tak odlišných .... a kolem spousta pomluv a předsudků Citlivá Teresa a krásná Angelina - snící o tom, že krása bude její vstupenkou do světa bohatých .... A jak autorka uvádí - i kus biografie ... pro nás už vzdálené ....