Krásné, překrásné kompaktní dílo, se kterým navštívíte Zundert, Ramsgate, Borinage, Amsterdam, Nuenen, Antverpy, Paříž a mnoho dalších míst... Dílo, ve kterém je co prohlížet i číst. A kdybych měla rozvést to “vdechování“, jak píší v anotaci shora, napsala bych, že se to děje díky dobře zvolenému formátu knihy, její perfektní úpravě a tak automaticky a rychle, že člověk neví, kam dřív koukat. // Je to konfrontace černobílých fotografií s malbami plnými barev, je to možnost je obdivovat, poznat, co je za nimi – tj. Van Goghovy myšlenky, pocity a přání, které skryl do dopisů bratru Theovi, a v neposlední řadě je to cesta, jak znovu vidět jeho vnímavou a citlivou duši…. Například zde na straně sedmasedmdesát, kde píše: „Poslední dobou bylo v Scheveningenu tak krásně. Před tou smrští bylo moře ještě působivější, než když se rozzuřila. Během bouře nebyly vlny tak dobře vidět a působily méně jako brázdy zoraného pole. Přicházely tak rychle po sobě, že jedna druhou překrývala, a srážky těch vodních mas rozprašovaly mořskou pěnu, takže unášena větrem jako písek halila popředí do kalného oparu. Byla to lítá bouře, a když na ni člověk hleděl dlouho, byla o to lítější, o to působivější, že dělala tak málo lomozu. Moře mělo barvu špinavých mydlin. Byl vidět jeden rybářský člun, poslední z řady, a několik malých tmavých postaviček. V malbě je něco nekonečného – nedokážu ti to dobře vysvětlit (…) Doufám, že zítra půjdu pod širé nebe pracovat znovu.“ Dávám maximální počet hvězdiček a knihu doporučuji. // Vhodné pro jedenáctou či patnáctou příčku letošní čtenářské výzvy.

Moc pěkná kniha, velmi podařená kombinace životopisu a jeho děl.