Tak jo, zase půjdu proti proudu. Věřím, že na kafi bych si s paní doktorkou perfektně pokecala, jenže taky věřím, že stromy by před určitým typem literatury měly mít přednost. Promiňte, nesedly jsme si, nerozumím poselství, které by tento Deníček měl přinést ostatním. Třeba to fungovalo na platformě FB, ale tady to na mě působí jen jako nesourodé noticky s občasným poselstvím, které snad zaujme. No a co mě rozčilovalo nejvíc? Velké písmo, dvě věty na stránce a zbytek (ne nutně vždy-občas stránka zůstala vážně prázdná!!) zaplněn nepochopitelnými kresbami.

Hodně mi ručka cuká dát odpad. Jedna hvězda za ilustrace, druhá za extra jednoduchá poučení a pousmání. Ajli a Agatha84 vystihly asi nejlépe moje pocity. Také jsem potkávala více prázdnoty než humoru. A když tak jen ironii nad krizí medicíny i zdravotnictví. Jestli tímto chce autorka přispět k reformě psychiatrie? Nebo je to přivýdělek spolu s terapeutickým psaním? Sem tam vtipné, sem tam k zamyšlení - mohla mít rozum alespoň redakce a neřadit to do osobního rozvoje! Koho tímto chce rozvinout? Už je na tom naše společnost skutečně až takhle špatně? Nevěřím. Ale ano, moje chyba, přehlédla jsem v jakém nakladatelství kniha vyšla! A taky, jak jsem se dolistovala v závěru, vznikla v covidkrizi! 2/3