Leporelo jsem dětem vypůjčila, protože jsou v něm postavičky, které známe z knihy Jaro je tu. Úspěch mělo hlavně u Arnoštíka. Přečetli jsme mnohokrát, dokonce jsme si upekli preclíky. Bohužel jsme je nemohli ozdobit mákem, protože jsme ho doma neměli. K ozdobení použily děti uzenou sůl, kmín a slunečnicová semínka. Nejvíc jsem jich snědla já:-) Taky jsem zavzpomínala na své dětství, jak jsem každý rok s babičkou vyprazdňovala naše makovice. Milovala jsem zvuk chrastících makovic a vždycky jsem si jich plno vysypala rovnou do pusy:-) Škoda, že už na Šumavě babička mák nepěstuje a moje děti tyhle chvilky pravděpodobně nezažijí.

Martínek pomáhá mamince s makovými preclíky. Zrníčko menší než zrnko písku zasadí do země a stane se kouzlo... Půvabné leporelo nám s Adélkou vykouzlilo úsměv na tváři.