Tahle kniha v sobě zahrnuje velmi silné téma, zvláště když čtenář ví, že se jedná o biografický příběh. Ač bych nerada, aby to znělo, že tuto rodinnou historii nějak shazuji, jako čtenářka jsem měla dojem, že to celé vyprávění značnou část knihy klouže po povrchu. Na můj vkus to působilo až moc zkratkovitě a je to škoda, protože tohle dílo mohlo být o dost působivější. Nevím, možná mi něco uniklo, třeba jsem byla při čtení nepozorná, ale nemělo to na mne takový dopad, jak jsem doufala. Možná jsem v tom nedokázala najít přesně to, co jsem měla. Nevím, jestli je to mnou či knihou, ale v případě Šesti kufrů jsem měla dojem jakési nekonzistentnosti. Autor vypráví jeden příběh z šesti různých úhlů pohledu, což samo o sobě zní slibně a trochu i tajemně. Bohužel v tomto případě autor v jednotlivých vyprávěních podle mne poněkud chaoticky skáče mezi událostmi a to pojivo, které má celý příběh držet pohromadě a má pomoci vytvořit jednu velkou mozaiku, je místy dost slabé. Ráda hledám mezi řádky, ale tady jsem občas měla pocit, že není co hledat. Ale vážně nevím, jestli si za to nemohu sama třeba svojí nepozorností. Nakonec hodnotím 3,5 hvězdami. Jako náhled do života jedné židovské rodiny, která si zažila útlak sovětských komunistů, je to jistě zajímavé čtení. Ale nějak jsem čekala trochu víc.

Šest kufrů je příběh obyčejné židovské rodiny, ve které se děly neobyčejné věci. Vypravěč začíná v roce 1967 v Praze, kdy je jeho strýc ve vězení na Pankráci za pokus o emigraci, o které všude tak nadšeně vykládal, že se není čemu divit. Je tu ale ještě jeden příběh - dědečka, kterému nikdo neřekl jinak, než "Tate" někdo chladnokrevně zabil a hlavní hrdina si myslí, že v tom má prsty právě strýc Dimo. Po jeho propuštění se tak celá rodina bojí, co přijde dál. Nakonec emigrují do Hamburku a později Švýcarska, kde se má vypravěč setkat se strýcem Lvem, který by mu mohl kde co objasnit. Potkává tu také svou tetu, sestřenici a ve vlaku se seznamuje se svým kamarádem Jaroslavem - nebo Miroslavem, který je mu nejlepším přítelem i přesto, že neví jak se jmenuje. Postupně se dozvídáme historii rodiny i to, jak to bylo se smrtí "Taty" a co všechno tuhle rodinu potkalo.  Další letošní důkaz toho, že kvalitní román nemusí mít 300 a více stran, ale že zajímavý příběh s nádechem detektivky lze zasadit i do krátkého formátu. Šest kufrů je rozhodně kniha, která stojí za přečtení.