dostala dcera k narozkám.. a nevím jak ona (ještě se k čtení nedostala), ale já jsem si pošmákla. Myslím že autorovi se důstojně povedlo navázat na pana Foglara..stylem, obsahem, slovy..Příběhem Ludvy i Pavla a taky Ludvovou knihou..(kterou bych si taky ráda přečetla, kdyby to šlo :)). a zapojil více i holky - sice jenom náznakem, ale už tam byly ! Jasné, našli by se menší výtky - třeba že učitel Sokol alias Kipling je vlastně takový Rikitan, že motiv tajemného obsahu jeskyně už tady byl - v Dobrodružství v zemi nikoho..ale celkově to dobře šlapalo a velmi mě to bavilo. Možná jen závěr v Jezerní rokli byl až moc dramatický...za mě velmi uspokojivé 4* ! a ilustrace s nádechem zlaté hodinky byly povětšinou taky velmi povedené...něčím připoměli Pavla Čecha - možná snovým podtónem, teplými barvami ? ale chápu i čtenáře, kterým nesedli - ze začátku jsem taky měla pocit, jako by to kreslilo dítě...zažila jsem však i mnohem horší počiny. doporučuji a jdu prozkoumat, co dalšího P.H.Šlik napsal. Howgh...vlastně - hea, heá !

!!! POZOR SPOILERY !!! Považuji se za skalní foglarovku (jsouc ženou, nemohu být folgarovcem) a po přečtení se řadím k těm, kterým se kniha líbila. Kvůli dobré znalosti předlohy, která patří k mým nejoblíbenějším foglarovkám (nyní myšleno knihám), jsem samozřejmě četla hodně kritickým okem a některé motivy se mi vůbec nepozdávaly: - Hoši se v rámci letního rozloučení s Jezerní kotlinou vydávají k Jílkově kříži, přestože v předloze na ně místo působilo velmi tísnivě a slibovali si, že k němu už nikdy nepůjdou. - Důvody návštěv jeskyně Dernetem a Jílkem se mi nelíbily, rázem ztratily ono romantické kouzlo chlapeckého přátelství v Kotlině, ne nepodobnému Ludvovu a Pavlovu. (Do Derneta jsem si vždy projektovala přátelství hlavních hrdinů a bylo mi neskutečně líto, že se ze ztráty kamaráda pomátl a že ztratil cestu do Šafránové rokle a tím i klíč ke svému šťastnému dětství a hlubokému přátelství.) - Pavel s Ludvou objevili v jeskyni staré pokrývky, ale ty by se za nějakých 20 let asi rozpadly - Slavnost Rudého nebe jsem vždy vnímala jako něco niterně Ludvovo, něco, kam nepustil ani Pavla což je s ohledem na hloubku jejich přátelství s podivem. Opravdu by pak Ludva publikoval úryvky ze Zavřené knihy ve školním časopise? - Do Zavřené knihy se dalo psát jedině pravým inkoustem (s. 19) pokud se příběh odehrává v době první republiky, jinak než inkoustem děti tehdy nepsaly - Ludva se díky publikování ve školním časopise z nenápadného chlapce stal slavnou osobností. Myslím, že s ohledem na své skoro úmrtí a hrozbu kuřáctví byl ve Starých mlýnech proslulý ažaž. - Úmrtí jedné z postav zpětně působí jako výkřik do tmy a z hlediska děje sloužilo jen pro vyloučení jednoho z podezřelých. Detektivní zápletka nebyla špatná, skoro mě až mrzelo, že nejsem dítě, protože jsem ani na okamžik nevěřila tomu, že by dopisy mohl psát Dernet, a od počátku mi bylo jasné, kdo je jejich autorem. Zejména jsem ale měla problém se šlikovštinou, kterou jsem zaznamenala již Tajemství jeskyně pokladů (což koresponduje s komentářem od JAnD), a která mi přijde zcela mimo mísu. To, že těžař Radecký zvládl s natrženou slezinou dojít k autu, s tím bych se asi ještě smířila, záleželo by na rozsahu zranění. Ale že Pavel dokázal s OTEVŘENOU zlomeninou dojít pro pomoc, vrátit se zpátky, a ještě spolu s Ludvou tahat (!) Radeckého zpod padlého stromu, to už bylo opravdu sci-fi. Dětského čtenáře to možná netrkne, stejně jako mu nepřijde přehnaný závěrečný akční zápas nad rozbouřeným potokem, ale dospělý musí protáčet oči a litovat, že autor nezůstal trochu při zemi. Samostatnou kapitolou jsou ilustrace snad s jedinou výjimkou slavnosti Rudého nebe je považuji za velice nezdařilé. Pominu-li chybky typu zavřeného a zavinutého deštníku na dvoustraně 158159 (Radecký měl deštník otevřený kvůli dešti) nebo indiána s knírkem na s. 21, hlavní hrdinové vůbec nevypadají jako cca třináctiletí hoši, což je nejmarkantnější zejm. na s. 49. Tenhle obrázek považuji za nejvíc nepovedený z celé knihy, Pavlova muskulatura a hlava Ludvíka plavajícího ve vodě, vyvolávají ve mně mnoho nežádoucích obrazů. Šlik se snaží psát podobným slohem jako Foglar s ohledem na to, že jsem bezprostředně předtím četla Kotlinu, souhlasím s uzivatel6859, že recyklování Jestřábových slovních spojení a obratů bylo místy do očí bijící a otravné. Přestože autor s původními postavami nakládá po svém, snaží se ale předlohu ctít a z knihy je to znát. Zároveň, ačkoli se kniha má odehrávat ve stejné době, píše tak, aby oslovila současného čtenáře, ať šlo o decentní zapojení dívčího prvku nebo i světa dospělých (a to i v podobě Pavlovy maminky, byť Ludvovi rodiče jsou stále v pozadí). Jistě, Kipling odpovídá Foglarovskému archetypu správňáckého učitele / (skautského) vedoucího, a v tomhle ohledu je to trochu vykrádačka, ale líbilo se mi, jak Šlik rozvedl např. postavu starého lékárníka. Nebo že se vůbec zamyslel nad tím, proč Dernetův kamarád Venda Jílek spadl ze skály. A ano, Ludvovy myšlenky o solárních panelech byly futuristické, ale celkově hodnotím kladně i ten apel na ochranu přírody a bezvýznamných cenností, které nám nezištně nabízí, stačí jen otevřít oči a dívat se. (Což mě vede k otázce, jak to bylo s ochranou přírody za první republiky?) P.S.: Nejsem přesvědčena o tom, že by pod pískovcem mohlo být uhlí, ale vznesla jsem v tomto ohledu dotaz na geologa, tak uvidím, co mi odpoví.