Ve snaze pochopit, co se to v Rusku stále děje a proč je ta země po staletí zmítaná kombinací mesianismu, sebedestrukce, komplexů i pocitů nadřazenosti jsem přečetl už celkem dost knih. Od ruských klasiků přes historické knihy po díla spíše politologická či reportážní. Samozřejmě zatím marný boj, Rusko se vymyká běžnému chápání a takový Daniil Charms a nebo Dostojevský to dobře věděli. Tahle kniha je dle mého asi nejlepší z těch, co se zabývají nástupem zatím poslední verze ruské formy diktatury. Je to taková syntéza informací, shrnutá do celku, který dává smysl a stojí za to si tuto knihu přečíst. Jsou v ní shrnuty informace, které lze nalézt roztroušené v různých jiných knihách, zde jsou však koncentrovány a uvedeny do vzájemných souvislostí. A lze z nich aspoň částečně nalézt vysvětlení, jak mohlo dojít k tak razantnímu nástupu dalšího zločineckého režimu na území, zmítaném schizofrenním vědomím rozhraní mezi Asií a Evropou. Vypadá to , že zase vyhrává asijská mentalita, považující člověka za bezvýznamnou součást společnosti, ovládané všemocnými vůdci. Zaujalo mne, mimo jiné, neuvěřitelné propojení běžného světa se světem kriminálním. Tato souvislost mi do přečtení této knihy unikala. A samozřejmě, etablování komunistických a svazáckých pohlavárů, důstojníků KGB a kriminálníků ve velké ekonomice a politice po konci Sovětského svazu. U nás proběhlo v 90 letech něco podobného, ale samozřejmě v měřítku adekvátně menším. Ale dodnes s tím, ne moc úspěšně, válčíme. Jak píše Josef Chuchma v recenzi na stránkách ČT Art, "Z citací by se ostatně mohla sestávat prakticky celá recenze, neboť autorka výborně formuluje a umí jít k věci." vyberu si taky jednu, která dle mého názoru výstižně popisuje počátky současných konců Ruska. "Převrat, který se odehrál v letech 1989-1993, nebyl převratem rovnostářským. Mezi těmi, z nichž reformy udělaly vítěze, najdeme hlavně funkcionáře státního aparátu a komunistické strany, kterým se podařilo zpeněžit své výsady a své postavení. K nim se pak řadí všemožní mafiánští podnikatelé vzešlí z Komsomolu, z KGB, z odborných ústavů, z armády a z prostředí sportu. Hodnostáři komunistického režimu, kteří se v divokém, drsném kapitalismu necítí dobře, se obracejí na různé vychytralé prostředníky, aby mohli s jejich pomocí privatizovat stranický majetek a patřičně zorganizovat svoje pochybné transakce. Tito zprostředkovatelé, jsou-li šikovní, postupně bohatnou a stávají se oligarchy, tj. začleňují se do vládnoucí vrstvy. Mnohým z nich se daří nabýt vrchu nad aparátčíky, kteří je „uvedli do provozu". Do služeb takovýchto oligarchů mnohdy nastupují i bývalí důstojníci KGB. A neměli bychom zapomínat ani na „vklad“ prostředí zlodějského, jehož elity se propojily s aparátčíky a místy - zejména v regionech, odkud se vyvážejí suroviny, ale i v pohraničí, v přístavech a v některých finančních centrech (Vladivostok, Krym, Podněstří) - je zcela pohltily. V postkomunistickém prostoru hraje organizovaný zločin významnější úlohu než stát - Společenství nezávislých států (SNS) udržovala dlouho bezpečně pohromadě právě tato skutečnost. Nové elity, které časem začaly určovat podobu ruské politiky, mají zvláštní způsob myšlení. Od sovětského systému převzaly nemorálnost a pohrdavý postoj k zákonu a ke ,stádu". ou nasáklé sociálním darwinismem. Lichotit silným, drtit slabé, likvidovat soupeře - jejich chování se řídí takovýmito primitivními pravidly. Lidé, jimž se nepodařilo zbohatnout (tedy celé to obrovské množství obyvatel, kteří žijí v krajní nouzi), jsou považováni za ztroskotance, kteří si takový úděl zasloužili. Roku 1992 byli podvedeni dvojnásobně - zaprvé inflací, která je během několika týdnů připravila o životní úspory, zadruhé mafiánskou privatizací, provedenou ve prospěch boháčů a oněch privilegovaných, kteří si myslí, že si mohou dovolit doslova všechno, zkrášlují si paláce zlatými umyvadly, okázale vyhazují peníze oknem a beze strachu, že by mohli způsobit újmu někomu z podlidí, chodících pěšky, ignorují pravidla silničního provozu, protože se dobře znají s úplatnými policisty."

Děkuji uživateli Jackjelly za jeho komentář, který mě k této knize přivedl. Předem je třeba uvést, že se nejedná o žádnou náročnou politologickou analýzu, ale o čtivé a srozumitelné vysvětlení současné ruské vnitrostátní i zahraniční politiky. Je to souhrn informací, které se nacházejí v jiných knihách a ze kterých autorka čerpala, podaný přístupnou formou. Autorka je navíc odbornicí na dané téma, takže nelze tvrdit, že by si v knize obsažené informace cucala z prstu. Kniha byla ve svém originále vydána již v roce 2018. Nejspíš se budu opakovat, ale kdyby tyto knihy četli lidé na těch správných místech, třeba bychom nemuseli v roce 2022 čelit další válce v Evropě. S touto knihou jsem velmi spokojený a mohu ji obzvlášť v současné době vřele doporučit.