Japonsko miluju takže tahle knížka v mé knihovničce nemohla chybět.

Za mě velmi povedená vzpomínková kniha, ze které doslova dýchá japonský duch (či "fluidum", použiju-li oblíbené slovo pana Vačkáře :) ). "Máčin" autenticky líčí své dojmy mladého kluka, který se ze socialistického a zpátečnického Československa 60. let dostal do velkého a pro něj dosud nepředstavitelného světa Japonska, ekonomicky, technicky i kulturně se rozvíjející země, tak odlišné od středoevropského prostoru. Kromě osobních dojmů zde nalezneme i několik příběhů z mytologie, historie či náboženství a mimo to se dozvíme o peripetiích týkajících se obstarávání víz a letenek, které na člověka tehdy čekaly, pocházel-li ze socialistické země. Jedna z kapitol pak přináší také reflexe z návštěvy Hongkongu. Celé dílko je pak psáno velmi čtivě, svěže, barvitým jazykem plným zajímavých přirovnání. P.S. Musím se zde pana Vačkáře zastat, protože ve své knize rozhodně nepopisuje scény zavánějící znásilněním, jak notně přehnaně popisuje komentář níže. Dvacetiletý mladík si holt chtěl v Japonsku vyzkoušet i nějaký ten exotický románek, byť neúspěšně.