Tohle mě opravdu nebavilo. Nemám problém s esejistickou prózou, ale to označení říká, že by tam jako nějaká ta prozaická část být měla. Tohle působilo jako příliš dlouhej status na Facebook, kde si další privilegovaný intelektuál vylévá svou frustraci po sto padesáté neoriginální kritikou vlády, kterých jsme (nejen) za covid pandemie přečetli mraky. Přišlo mi, že ta velmi chabá dějovost, pokud se to dá vůbec tak nazvat, je tam jenom tak, aby se to dalo jako próza vydat, ale ve skutečnosti tomu absolutně nic nepřidává. A když není nijak originální ani ta esejistická část, no, to je trochu blbý. Hlavní postava sice do všeho kopala a mělo to být jakože provokativní (já vim, u autora klasika), ale jednak to nebylo vždy úplně dobře nasměrovaný (třeba na vládní nařízení ve smyslu moje osobní svoboda (aha, sorry, právní stát) je víc než zdraví všech, nemůžu cestovat, bů), tak i těžko uvěřitelný, když postava často kritizovala, ale ve výsledku jsem neměla pocit, že by se ona chovala nějak významně jinak. To, že přes svou očividnou nesympatii působil jako nedůvěryhodný vypravěč mi nestačilo. Jakože věřim, že Zábranský umí psát, občas to trošku probleskne, ale celkově tohle vyznělo takříkajíc do prázdna, i těch 200 stran malýho formátu velkým písmem bylo too much. V půlce jsem přemýšlela, jestli se na to nevykašlat, no kdybych to udělala, o nic bych nepřišla (Jen o čím dál větší povýšenecký moralizování o tom, jak byl národ plný ovcí, co poslouchaly nařízení a vyhovovalo jim sedět doma, šít roušky a sledovat Netflix. Ok.) Možná to byla jedna velká ironie na všechno, nevim, ale rozhodně bez nápadu. - Ve chvíli, kdy se lidem přikáže zachovávat sociální odstup, mělo by se rovnou zakázat plození dětí, zastavit tu smutnou výrobní linku. - Lol. Lol. Lol. - Jakkoli neuvěřitelně to zní, sociální demokracie byla už pár let v koalici se zemskou firmou. - - Nezbylo mi, než se narychlo stát liberálem. Skutečným liberálem v klasickém slova smyslu, nikoli esejistou z Respektu. -