Nevím, jak se kniha bude líbit dětem, ale já jsem byla vcelku spokojená. Nikdy mě totiž nenapadlo, že malí vousatí skřítci, jacísi dědečkové, se museli taky někdy nějak narodit. A v téhle knížce je zajímavých nápadů ještě mnohem více, třeba Posvátná kniha, bez které trpaslíci nedají ani ránu. Nebo třeba názory ledničky na obsah, který do ní ukládáme. Pobavil mě dřevozubec Bžoch, dědeček, který opětovně nevěřil paní Mašitové, nebo polepšený žák Patera. Zkrátka já-dospělák jsem se místy dobře bavila, ale nevím, jak tohle bude fungovat u dětí 8+. Každopádně děkuju panu Kratochvílovi za další povedenou dětskou knihu a panu Starému za milé ilustrace. A taky za úžasnou pozvánku do Horních Mokropes, protože třeba koupání v Berounce nebo sbírání hub v okolních lesích je tady popsáno velmi přitažlivě, téměř nostalgicky; možná je to krajina autorova dětství? "Patera ale nebyl tak stoprocentně polepšený, jak jsem si myslel. Neměl ještě úplně zvládnutou fázi odpouštění. Řítil se na elektrické koloběžce po lesních cestách k vysokým bukům, jako by mu k ní někdo přidělal ještě jeden motor. V plánu, který se mu rodil v hlavě, nebyl ani stín toho, že by chtěl z trpaslíků udělat sedm statečných. Mnohem víc se jeho myšlenky blížily pohádce Sedm jednou ranou zabil . . ."

Naší druhačce se knížka líbila moc, má v oblibě všechny knížky od Miloše Kratochvíla, které četla (zatím 9).