Autorka nám nejdříve transgenerační přenos přibližuje více teoreticky a poukazuje na různé přístupy k němu v rámci různých psychologických přístupů. I psychologové či studenti psychologie si tak v této části knihy prohloubí své znalosti s ohledem právě na transgenerační přenos. Zpočátku mi chvíli trvalo, než jsem se do knihy začetla. Některé pasáže jsem musela číst opakovaně, aby ke mně slova autorky skutečně pronikla a abych pochopila jejich obsah v plné míře. Autorka se věnuje termínům jako je genogram či genosociogram (a to velmi důkladně a také je učí v této knize vytvářet, což může být zajímavé nejen pro případné klienty psychologů, ale také pro nás jednotlivce, budeme-li se chtít zaměřit na transgenerační přenosy v rámci vlastní rodiny a hledat různé souvislosti ve vlastním životě a rodinné historii), parentifikace apod. Jak jsem psala výše, transgenerační přenos se netýká pouze a jen přenosu traumatu. Přenášet se mohou po generace různé rodinné mýty, již dávno zapomenuté zatrpklosti, křivdy, dokonce také psychosomatika, situace, smrt a různé výročí smrti atp. Ale abych nepůsobila příliš pesimisticky, musím také napsat, že transgenerační přenos se může týkat pozitivních jevů jako je např. altruismus, péče o druhé a jiných pozitivních zvyků jako je např. rodinná tradice či rodinná kuchyně, jména apod. Přestože teoretická část knihy byla velmi zajímavá a poučná, musím přiznat, že kazuistiky mi přišly o mnoho zajímavější. Teprve u kazuistik člověk pocítí skutečnou hloubku významu transgeneračního přenosu. Člověk si čte příběhy lidí, které autorka dávala do spojitosti s rodinnou historií a nestačí žasnout, co všechno se objeví. Chvílemi mi to přišlo snad až mystické, parapsychologické a neuvěřitelné, ale souvislost s rodovou linií byla jednoznačně prokázaná. Po dočtení této knihy jsem musela knihu pár dní nechat trošku uležet, abych všechny příběhy vstřebala. Díky knize jsme s partnerem vedli dlouhé filozofické rozhovory a probírali danou problematiku všemi směry. Kniha na mne velmi silně zapůsobila a jsem nesmírně ráda, že se mi dostala do rukou a že jsem si ji mohla přečíst. Nejen, že mne obohatila odborně, ale obohatila mne také lidsky. U psychologů je velmi důležité, aby uměli na problémy lidí nahlížet z různých úhlů pohledů - aby jejich mysl byla otevřená. A tahle kniha mimo jiné nabízí právě rozšíření náhledů na lidské trápení. Přestože jsem si původně při čtení teoretické části myslela, že je tato kniha napsána především pro odbornou veřejnost, po dočtení této knihy mohu s klidným svědomím tuto knihu doporučit i laické veřejnosti. Každý, koho tato problematika zajímá, bude touto knihou nadšen stejně jako já.

Kniha, ke které člověk musí dospět. Jinak se mu může zdát ezoterická. Širokým obloukem jsem se k ní dostal přes traumata (potomků druhé světové války, i třetí generace) a genealogii. Ale také "paradoxů", který tuším Koukolík popsal v jedné ze svých knih (dcera alkoholika si dala striktní pravidlo, že budoucí partner nebude alkoholik. Nicméně skončila s alkoholikem...) a tím, že něco podobného, co se stalo mému otcovi se stalo i mně, následkem reakce, která tomu měla zabránit. Kniha, která klade víc otázek než odpovědí. Asi jsme v úrovni znalosti na úrovni... nevím, na úrovni znalosti nemocí před objevem bakterií. Nevíme proč, jak, jen pozorujeme výsledky, které jsou pravděpodobně složením mnoha různých jevů. Syndrom výročí si lehce v některých případech lze vysvětlit jako sebenaplňující proroctví, strach který způsobí neštěstí. Nebo prostě věc náhody. Nebo prostě se tak nevědomky chováme, že nakonec způsobíme to, co čemu jsme se chtěli vyhnout a zpětně nám to dojde. Ale jindy ne. Nějaká statistická významnost 0.032 tam je a to jsme na hrubém stupni poznání, takže snížená mnoha zatím neodfiltrovanými věcmi. Zajímavá kniha.Co může po několik generací způsobit ve stejném věku něco obdobného? Podvědomí, nevědomí, něco jiného? Těžko říct. Nicméně nemusíme to chápat, autorka tvrdí, že jen být si tohoto fenoménu vědom může způsobit přetržení řetězce.