Kniha čtivě a na svou dobu poměrně důvěryhodně, objektivně a nezaujatě popisuje události z období přetváření Franské, resp. Východofranské říše v Svatou říši římskou, tzn. z období od konce 9. stol. až do třetí čtvrtiny 10. stol. Z pohledu českého či slovenského čtenáře může být zajímavý nejen nástin příchodu kočovných Maďarů do Evropy citelného i mimo podunajské oblasti či zániku Velké Moravy, ale také popis dobových událostí v severoitalských oblastech, tzn. na rozhraní někdejších království Svaté říše římské i burgundských území včleněných do říše o něco později. V souvislosti s těmito událostmi text představuje čtenáři i soudobé uspořádání a vládce těchto oblastí.

Antapodosis (a zbytek jeho spisů) nám podává otonský úhel pohledu z doby, kdy se císař přel s papežem o přednost a s byzantským císařem o titul. A protože ctihodný Liutprand blahé paměti nebere své spisy tak vážně, jak bývalo v jeho době zvykem, jsou velice čtivé a dostávají slibu, jež jsi autor na počátku předsevzal, totiž aby jeho kronika byla odpočinkem od vážných a na mysl tíživých knih. A právě díky této lehkovážnosti až krajní sprostotě lze kroniku čítat, aniž by se u ní kdo znudil.