Jasný pohled na jadernou energetiku. A pro mne nový (velmi užitečný) termín energetická hustota.

Zajímavá knížka – hlavně proto, že se kolem ní snesla vlna nevůle. Ale proč vlastně? Autor sám sebe popisuje jako reformovaného ekologického aktivistu. Kdysi, jak sám říká, slepě věřil zkazkám o konci světa a katastrově, kterou vyvolalo lidstvo svou arogancí. A pak začal studovat. :D V knížce jsou patrné dvě témata, která autor vnímá emočně. První jsou aktivisté Extension rebellion, které hned několikrát vykreslí jako manipulativní populisty, kteří pro svou ideologii, čpící až náboženským dogmatismem vyvolávají ve společnosti hrůzu. Dokonce se hrdě hlásí k tomu, že v dětech vyvolávají chorobný strach z budoucnosti. To, jestli to tak je, nebo ne, je asi na každém čtenáři, aby si udělal jasno. :) Druhým tématem je oslavování jaderných elektráren. V této době ryze aktuální téma. Zde si autor přihřívá polívčičku a jasně deklaruje, že dle něj je to jediný způsob, jak hlad po energiích ukojit. Knížka je pak rozdělena na něco málo víc, jak deset kapitol. Téměř v každé si autor vezme téma a snaží se jej vylíčit opozičně vůči převládajícímu diskurzu. Opozičně v tomto případě neznamená, že by popíral klimatické změny, nebo problémy, kterým čelíme, nebo podle prognóz budeme čelit. Dává však jiný náhled na danou problematiku. Usazuje ji do širšího kontextu a snaží se i na konkrétních případech ukazovat, že svět opravdu není tak jednoduchý, aby jej bylo možné pojmout několika málo hesly. Je cítit, že autor si je vědom toho, že jeho názory nejsou přijímány většinou a že má hodně velký tábor odpůrců. Výsledkem je ozdrojování, které zabírá pětinu knížky. Když to porovnám s knížkou Zachraňme naši planetu, kde se auror distancuje od jakéhokoli zdroje dat pro svá tvrzení, je až smutné vidět, jak snadné je jít s proudem. :/