Zatímco se Evropa v roce 1947 zotavovala z druhé světové války, na jihoasijském subkontinentu dozrávala situace k největšímu konfliktu, jakým tato část světa do té doby prošla. Indie dosáhla svobody, byla však rozdělena na náboženském základu a vznikly dva nové státy, Indie a Pákistán. Z Indie tehdy muselo odejít 7,226 milionů muslimů a z Pákistánu 7,249 milionů hinduistů a sikhů. Nešlo o organizovaný odsun, ale o nátlak nábožensky zfanatizovaných davů. Všechny příběhy zařazené do této antologie se týkají právě osudného roku 1947 a let bezprostředně následujících. Povídky nezacházejí do dávné historie, netýkají se ani politického pozadí. Líčí utrpení a hlavně psychické a sociální dopady na lidi, kteří museli opustit svoje domovy a usadit se v sousední zemi, jež je nevítala vždy právě příznivě. Při výběru textů byla zachována neutralita; v příbězích je líčeno stejné utrpení hinduistů i muslimů na obou stranách. V úvodu z pera překladatelky je nastíněno politické pozadí událostí roku 1947.