Úplně zcela růžová obálka, na ní hlava draka, kde z tlamy ji trčí kupa ibáčů. K tomu žánr fantasy se sci-fi přesahem až někam do údolí cyberpunku. Že to nejde? Ale kdeže... Tereza Kadečková mě svým prvním románem mile překvapila. Nejenom, že mě uvedla do světa nakladatelství Golden Dog, ale také mi ukázala ryzí fantasy příběh s postavami, co mají dobré i špatné vlastnosti. Důvěru jsem tedy v ní měl velikou, a to i přesto, že jsem vůbec nevěděl, do čeho jdu. Nakonec je to přesně takové, jako si to představíte, když koukáte na obálku a přečtete si popis, který nic moc neříká. Úlet jako blázen, prostředí hodně avantgardní, sem tam poukazující na dnešní dobu. Vůbec bych se nebál označit příběh do kolonka weird (a teď je otázka jestli weird sci-fi nebo weird fantasy). Jenže s tím bonusem, že autorka umí krásně popisovat děj a nutí čtenáře číst až do zemdlení. Z této knihy je tak znát obrovské sebevědomí. Sebevědomí v tom, že si dovolí vytvořit naprosto unikátní svět a do toho vložit příběh různých, včetně hlavní postavy Viktora, k němuž se Vaše emoce v průběhu čtení vyvíjí a vyvíjí se právě tím nejlepším možným směrem. Je tedy pravda, že jsem se mnohdy v tom světě plném narážek na dnešní dobu, s LBGT motivy, ale i s nápady, nad kterými jsem se nejdřív musel zamyslet, než jsem si je během čtení představoval, musel zvykat. Na konci mi ale bylo líto, že toho nebylo víc...no tak třeba příště. Otevřené je to více než dobře.

Můj první dojem z knihy byl, že ta obálka je strašně divná a jak tohle mohl někdo zvolit. Ale po přečtení ji chápu a dává naprostý a dokonalý smysl, protože perfektně odráží pocity z příběhu. Užila jsem si vlastně všechny postavy, protože ani jedna se nedrží nějakého hodný nebo zlý. Jsou naprosto přirození se svými dobrými i špatnými vlastnostmi, osobními pohnutkami, které jsou někdy dost sobecké, ale sedí do charakteru hrdiny, který je konstantní, takže se jeden člověk nestane najednou ze sobce samaritán. Ve světě, který autorka vytvořila, de fakto neexistují nemoci, protože je k dispozici zázračný lék. Ale takový Zázrak musí mít prostě háček a mi jsme vrhnuti do společnosti, která se začíná hroutit pod tlakem kruté reality, když se nemožné stane možným. A jak tato situace rozevře pomyslné nůžky mezi těmi nahoře a těmi dole. Sledujeme bláznivý příběh, který od první strany prostě jede a bohužel na konci nezastaví. Kniha má tak moc otevřený konec, že nikdy nepřestanu věřit v nějaký druhý díl, protože mám opravdu hromadu otázek, obzvláště pak, jestli se příběh knihy O dracích a sedmi spojí s příběhem knihy O dracích a lidech. Aktuálně mají obě společný tak maximálně svět a asi dva tři drobečky, které si třeba jen představuji. Příběh je o všem možném, o obětování, přátelství, zradě, rodině, závislosti, lásce. O osobní i kolektivní síle. O důvěře ve všech podobách - té slepé, té se zadními vrátky a únikovým plánem i té hrané. Takže až na ten konec jsem si knihu opravdu užila, i když je velmi těžké o ní mluvit, vzhledem k tomu, jak je obsáhlá (tématy, ne na počet stran) a bláznivá.