Petra Klabouchová, autorka knihy U severní zdi ( mimo jiné je to jedna z nejsilnějších knih co jsem četla) na Facebooku v jedné knižní skupině zmínila, že ten mstitel - Muž s dírou v srdci skutečně existoval. Pravomil Raichl. Jen mu nevydrželo srdíčko a zemřel možná naštěstí, přesně v den, kdy měl jít zabíjet. Osud mu tak nedovolil stát se vrahem jako oni a že existuje i kniha ..... Pravomil Raichl, vášnivý bojovník za spravedlnost, za pravdu a svobodné Československo. Vězeň gulagu, hrdina východní fronty, vězeň komunismu a posléze uprchlík do USA... Perfektně zpracovaný, čtivý životopis, proložený autentickým vyprávěním pana Raichla, doplněný velkým množstvím fotografií a dobových dokumentů. DOPORUČUJI úplně VŠEM !!! Lépe zemřít, než jako otrok žít. Nejlepší životní univerzitu jsem dostal v sovětském gulagu a v českých kriminálech: Bory, Vojna, Leopoldov Ještě moje malá soukromá poznámka: můj děda se svým bratrem jako Volyňští Češi, také bojovali na Dukle pod vedením Ludvíka Svobody a mého manžela děda, byl jako politický vězeň vězněn na Borech spolu s hokejisty Modrým, Konopáskem a Bubnikem, takže se tam určitě setkali. Svět je malý.... R. I. P.

Skutečný Pravomil Raichl je - kupodivu - mnohem větší "borec", než by se zdálo z beletrizovaného příběhu jeho života od Petra Stančíka. V 18 letech dobrovolný odchod na frontu, sovětský gulak, Buzuluk, účast v bojích na východní frontě, a nakonec vítězný návrat domů. Ale ono se žádné "nakonec" nekonalo, protože hned po válce navázal boj proti komunistům, a to v době, kdy ještě nebylo tak jasné, oč tu půjde. Zapojení se do protikomunistického odboje ještě před převratem v únoru 1948, bohužel to byla léčka a Pravomil Reichl skončil v prvním velkém politickém poválečném procesu s trestem smrti. Jen proto, že prezident Beneš trest smrti nepodepsal, to nakonec bylo doživotí. Následovalo kruté věznění, dramatický útěk z Leopoldova a pak přes hranice do Německa a pak dál, do USA. Od roku 2000 nositel Řádu Bílého lva. Pravomilovo pojetí svobody a demokracie se může jevit pro současníka jako přehnané, vlast je pro něj Vlast, za Vlast se nasazuje život a s nepřáteli je třeba vést nesmiřitelný boj, žádné kompromisy se nekonají. V dnešním světě, plném relativizování a opatrnosti už bojovníci typu Pravomila Raichla nemají místo... Sám ve stáří přiznával, že ani Amerika už pro něj není tak svobodná, jako bývala... Přesto, anebo právě proto, obdivuhodný životní příběh, obdivuhodné nasazení, obdivuhodná odvaha. Kdyby to člověk viděl zfilmované bez znalostí Raichlova života, musel by si říct, to už je fakt přehnané... K plánu likvidace Karla Vaše: Ať už byl plán jen v hlavě již vážně nemocného Pravomila Raichla, nebo se k němu reálně chystal, je to ve výsledku jedno. Završení života takové, jaké mělo podle něj být, za Vlast se nasazuje život, vrahy a zločince je nutno potrestat, ať to stojí, co to stojí. * "Já v kriminále nikdy nebrečel, na žádnou amnestii nečekal. Věděl jsem, že musím překonávat vše zlé. Naučil jsem se smiřovat se s nezdarem, zvykat odříkání, a že si ke svobodě musím pomoci sám. Čekal jsem na každou příležitost. Stále jsem se o to pokoušel a modlil k Pánu Bohu, ať mi dá sílu a odvahu. Když jdete za hlasem svého srdce, nic není nemožné!" * (k listopadu ´89) "Dny jsem trávil v podstatě jen u televize. Byl jsem radostí a emocemi tak rozrušen, že jsem měl oči neustále vlhké od slz. Svaly na obličeji a krku jsem měl tak sevřené, že jsem málem nemohl ani mluvit. To vše z radosti a krásy červeno-modro-bílých barev naší vlajky." * (k zabavení památné pušky Winchester Comanche commemorative v r. 1995) "...Aby byly všechny náležitosti skutečně v pořádku, Míša se odebral na příslušné policejní oddělení. Tam mu byla zbraň znovu odebrána s tím, že nebylo provedené kriminalisticko-balistické zkoumání. A proto nemůže být z ČR vyvezena. Takže mou legálně drženou pušku nepřivezl a já ji dodnes nemám! Moji příbuzní navíc čelí obvinění z trestného činu nedovoleného ozbrojování... To je horší než Kocourkov. Napsal jsem ministru vnitra Janu Rumlovi. Neráčil mi ani odpovědět. Byl jsem z toho celý rozladěný a ztrácel poslední zbytky víry v polistopadový vývoj. Nakonec jsem Rumlovi znovu napsal: ,Pane ministře, jestli se Vám moje winchestrovka tolik líbí, tak si ji strčte do prdele! Pravomil Raichl.' "