Občas mě udeřil nějaký jihočeský výraz... např. že někdo přijde déle (to už by snad bylo lepší to strašné "přijdu dýl") nebo něco jako "tátovo věc" - už si nepamatuju přesný výraz. Jinak takové standardní povídky. Na můj vkus ta pointa občas nebyla dost výrazně "vypointovaná". Smrt bývá nehezká se mi od autora líbila víc.

Velice dobře komponovaná sbírka povídek Pár zbytků pro krysy si čtenáře podmaní svou různorodostí a hlavně jistým znepokojivým děsem a hrůzou netušeného. Autor zde čerpá především ze znalosti rodných jižních Čech a je právě velice silný v karmaflecích v těchto lokálních, až patriotsky laděných, příbězích. A že jich tu bude pěkně různorodá nálož. Přečteme si krvavý slasher, temný duchařský příběh, sci-fi s atmosférou děsivou jako osamělé kroky ve tmě, magicky schizoidní příběh nad nímž budete hnusem krčit obočí (a stejně ho dočtete, protože budete prostě potřebovat vědět, jak to skončí). Sivok je totiž mistr pointy, která vás rozmašířuje na kaši, zkope vás do krychličky a upálí na škvarek. Prostě mazec! Nejvíc se mi líbily kratší povídky, tam je autor dle mého osobního mínění nejsilnější v kramflecích. Moji favorité: Nekronaut, Knihomol, Úsek dopravních nehod, Co myslíte, doktore?, Hněv MotherEye a samozřejmě šílená a nechutně halucinogenní Babice z lesa. Pokud máte rádi české povídky, není vám cizí horor, určitě neuděláte chybu, když sáhnete po této sbírce. A já se už nemůžu dočkat, co dalšího Jiří Sivok napíše.